První principiální úprava byla už v římském právu, která říkala,
že vlastníkovi pozemku patří vždy alespoň polovina pokladu, ale jestliže
jej nálezce hledal bez jeho dovolení, pak poklad celý.
Toto se pak různě měnilo v různých dobách a zemích. Princip ale
zůstával podobný, např. ve Švýcarsku patří poklad vlastníkovi
nemovitosti, nálezce má nárok na přiměřenou odměnu až do poloviny
hodnoty (čl. 723 odst. 2 a 3 ZGB).
Do toho vstupují moderní metody hledání pohladů, ale také zájem státu
chránit kulturní pomátky (+komunistická epizoda, které omezoval soukromé
vlastníctví na úrok státu obecně).
Takže např. ve Spojeném království mají Treasure Act z roku 1996, který
definuje, co je to „poklad“, který náleží koruně a je povinost ho
ohlásit. Nálezce dostane nálezné podle rozhodnutí Treasure Valuation
Committee – nic bližšího k tomu není, kromě toho, že maximum je
tržní hodnota. Co nespadá po „poklad“ náleží nálezci nebo vlastníku
pozemku, stát (muzea) to pouze případně vykupují.
Zdroj: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1996/24/contents
0 Nominace Nahlásit |
K tomu by bylo zapotřebí znát zákony oněch jiných zemí. Pochybuji, že se tu najde dobrovolník, který je bude studovat.
0
před 1667 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekannas | 5908 | |
Drap | 4433 | |
led | 2939 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2218 | |
zjentek | 1575 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1412 | |
aliendrone | 1342 | |
hanulka11 | 1277 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |