Když v ČSSR veškerá moc patřila pracujímu lidu, proč měli volební právo i důchodci?

Politik se řadil mezi pracující inteligenci.

V této době existovaly třídy – dělníci, rolníci a pracující inteligence. Rozdíl – první dvě třídy pracovaly rukama, intleigence „hlavou“.

Vaše otázka je nepřesná – „veškerá moc patřila pracujícímu lildu“ prostřednictvím volených zástupců.

Z toho neplyne, že důchodci vládli. Ale aby získali důchod, museli si odpracovat roky, takže jako důchodci byli pracujícími jedinci na odpočinku.

Byli přece právoplatnými občany, kteří pro společnost vykonali dost, zahrnovali se do počtu obyvatel, proč by tedy neměli volební právo, když žili. Navíc i politici se přece stanou důchodci.

I když s volbami to bylo jinak, vedoucí stranou byla KSČ, ale to je jiná otázka.

T
"

veškerou moc drželi v rukou i tehdy politici a ti rozhodně nepatří do kategorie pracujícího lidu, že ne 🙂 a protože průměrný věk v politice byl tehdy těsně hraničící s věkem odchodu do důchodu tak si samozřejmě nikdo z nich neuměl ani představit že by měli volební právo sami brzy ztratit … tak zřejmě i proto. Tak či onak to s volebním právem bylo tak, že si sice mohl volit kohokoliv, ale vedoucí úloha komunistické strany byla zakotvena v ústavě, musela by se změnit ústava aby vůbec mohl vedení převzít někdo jiný !!! takže bylo úplně fuk jak volby dopadnou.

Upravil/a: anonym

Zeptat se soudruha Jakeše

Akosi ste zjavne nepochopili myšlienku.
Dôchodcovia boli vlastne pracujúci na odpočinku, ktorí konali tak, ako sa hovorí v rozprávke „o 3 grošoch“.
…„„Ha, najjasnejší kráľu, ja mám na deň tri groše.“
Zadivil sa kráľ nad tým a opýtal sa ho, ako môže z tých troch grošov vyžiť. „Jaj, vaša jasnosť, čoby len vyžiť, to by ešte bolo ľahko, ale ja z tých troch grošov prvý vraciam, druhý požičiavam a iba na tom treťom sám žijem.“
Ale tu veru kráľ nerozumel, čo to znamená, trel si rukou čelo, že si rozhúta, čo by to, ako by to mohlo byť. No nevyhútal nič, len pekne-krásne priznal, že on veru nerozumie, ako by to mohlo byť, z troch grošov i vracať, i požičiavať, i vyžiť.
„Nuž, najjasnejší pane,“ povie chudobný človek, „to je takto! Chovám si otca už starého a nevládneho, tomu vraciam, bo on ma vychoval. Ale chovám i malého syna, tomu požičiavam, aby mi vrátil, keď ostariem. A na treťom groši aj sám potrebujem žiť.““
https://uzitoc­na.pravda.sk/sko­la/clanok/19438-o-troch-grosoch/

Skúste porozmýšľať nad zmyslom tejto rozprávky, nie je to len o peniazoch, ale aj o práve spolurozhodovania.

Upravil/a: led

Vaše otázka pramení zřejmě z nedostatkuin­formací o dějinách země.
(Významné byly volby již v r. 1946, proč je snadné pochopit…).

Vypadla Vám ještě otázka tyou: Proč ve stejné době měli volební právo mladí lidé, kteří dovršili 18 let věku a připravovaki se na své budoucí povolání? Rozuměj žáky SŠ a VŠ studenty 🙂

Pracující lid byli v té době všichni (což se o dnešní době říci nedá). Nepracující seděli většinou v kriminále, neboť byli v kategorii „příživníků“ a to byl čin trestný.
A důchodci, potažmo pracující lid v důchodě, si museli poctivě odpracovat léta a měli, jako právoplatní občané (ne jako v současné době, mladou generací i někdy považovaní za „přítěž“ a nesvéprávné), rovněž volební právo.
Odchodem do důchodu nebyli „deklasováni“ jako skupina „méněcenná a nesvéprávná“, jež by toto právo mít neměla, což z Tvého dotazu tak nějak vyplývá.
A od mnoha důchodců, s jejich znalostmi a zkušenostmi by se mohlo hodně mladých učit. V dnešní době obzvlášť.
Jak po stránce odborné, tak po stránce morální a společenské.