Když se člověk směje a neví čemu, je to normální?

Existují různé nemoci, postižení či zranění, které mohou člověka poznamenat, jak se bude chovat a reagovat na podněty. Z drtivé většiny případů jde právě o nějaký " bug " v mozku.

Člověk je přeci jenom biologický počítač, který nemusí fungovat tak jak se předpokládá a nedá se vyloučit nějaká případná chyba v " systému " přirozenou cestou.
Každopádně náš národ má výhodu v tom, že naše mozky se dokážou vyrovnat daleko lépe s úbytkem neuronů než jiné národy.

Pokud někdo svou činností zabíjí rychleji mozkové buňky, které se již neobnovují, může dojít k rychlejší změně v chování či změnám v osobnosti.

Smích a úsměv nám vytvoří těle určitou náladu a díky tomu se začneme cítit dobře. Jeden člověk se takto vyléčil z jedné nemoci a to jenom proto, že sledoval humorné filmy a četl takové knihy Díky smíchu se začneme cítit dobře a když se smějeme tak, že se až za břicho popadáme, tak je to masáž na břicho, která je levná, chtěná a zdravá. Dítě se směje, běhá a směje se stromu, cestě, všemu. A proto je zdravé. A tak si tam představ nějakého chlapíka, který má přes 50, jak jde do městě a směje se. I kdyby věděl, že mu smích pomůže si třeba prodloužit život, tak se bude tvářit, že je v pohodě.

Může to být normální, ale také ne.

Pokud zrovna není magor, tak je to známkou dobrého psychického zdraví a rozpoložení, i když to okolí normální připadat nemusí. Ale jak rád poznamenávám: člověk je jediný tvor na Zemi, který se umí smát. A to přesto, že k tomu má nejméně důvodů.

Kdo se směje, neví čemu, podobá se přihlouplému :)