když nedostanete srozumitelnou odpověď, jste si úplně jisti, že jste se vůbec zeptali?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Kdysi jsem telefonicky položil zcela srozumitelnou otázku týkající se daňového přiznání jednomu odborníkovi. Dostalo se mi zcela nesrozumitelné odpovědi, ze které jsem byl jelen. Požádal jsem tedy o zopakování, ale nic se nezměnilo. Omluvil jsem se tedy za svoji nechápavost a poprosil ještě jednou o zopakování. Tentokrát jsem si prozíravě zapnul na tf. záznamník a odpověď si nahrál. Po několikerém přehrání v klidu jsem nebyl o nic moudřejší. Sezval jsem tedy k tomu své tři kolegy, několikrát jsme si odpověď poslechli a dohodli se, že otázka vlastně nebyla zodpovězena. Učinil jsem tedy dotaz jinde a dostal jasnou okamžitou odpověď. Proto bacha na lidi, co mají schopnost zabalit svoji nevědomost do pozlátka a z vás udělat pitomce.

Ne, ale stává se mi, že když nepoložím srozumitelnou otázku, nejsem si někdy jist, že mi na ni bylo vůbec odpovězeno.

Nesrozumitelnou odpověď jsem snad ještě nedostala.
Ale občas se mi stane, že mi někdo odpoví něco jiného,
než jsem čekala.

Pak přemýšlím, jak otázku přeformulovat,
abych se dočkala nějakého výsledku.

I ptát se člověk musí naučit.

To je právě umění položit správnou otázku, abyste na ni dostal odpověď, kterou chcete. Výborně je to popsáno v knize Dialogy matematiky, kde v jedné povídce autor mluví jako Sokrates, který klade otázky a když dostane odpověď, a není to ta odpověď, se kterou by byl spokojený, ptá se znovu a přesněji. Někdy je totiž těžké položit otázku tak, aby druhá strana pochopila, na co je tázána. Ale za to nemůžeme vinit druhou stranu ale pouze sebe.

Jsou různé excesy, občas dostanu (ale i dám) nesouvisející odpověď. Ale obvykle je to jako v programování: program nedělá to, co chceš, aby dělal, ale to, co mu napíšeš, že má dělat.

O to víc jsem si jistá, že jsem se zeptala. 🙂