Přece existují slova jednoznačná (jeden význam) a slova mnohoznačná – jedno slovo má několiok významů – základní a přenesené třeba podle vnější či vnitřní podobnosti – metafora, metonymie, přirovnání atd.

Dále existují synonyma = slova stejného či podobného významu, která jsou úplně nebo částečně zstupitelná – znak jazykové mnohomluvnosti, tedy pestrosti slovní zásoby.

Děvče = dívka, holka, milenka, služka atd – užití podle kontextu

Znakem jazykové úspornosti jsou tzv. homonyma – slovo stejně znějí, ale mají jiný původ a význam – např. kolej – ubytovna x kolej – určená pro jízdu.

Nebo slova opačného významu, zdrobnělá, zveličelá, obhroublá atd.
–
Historicky vznikla slova, která měla určitý význam, ten se posunul, použil se i pro jinou skutečnost – viz slova mnohoznačná a přenášení významu. Často se také obměnila hláskově …

Vývoj byl složitý – třeba se liší i slova podle oblastí – rožnout x rozsvítit, kytka – květina, sundat – sdělat atd. – moravismy x čechismy atd.

Upravil/a: annas

Bohatost jazyka není o počtu slov, ale o zůsobech jeich užívání. To zahrnuje barvitost, kterou výrokům dává právě užívání slov např. s přenesenými významy. Dále pak samotná psychologie vnímání významů slov. To zase zahrnuje tvorbu vtipů a slovních říček… Dále pak některá slova trefně vyjadřují vlastnosti některých věcí lépe, než kdyby se užila slova jiná… Jiná slova pak mohou právě takové výroky citově zabarvovat. A to opět činí jazyk boatým.

Upravil/a: Edison

To je naopak dobře, může být docela prča. Třeba bys byl na kozí farmě a požádal majitelku, aby ti ty kozy ukázala. Teoreticky by ti taky mohla donést kozy na řezání dveře nebo vydloubla dva šušně z nosu. Ale to tělocvičné nářadí tam asi mít nebude.