Kdyby byly všechny profese oceňovány stejně, čím byste chtěli být?

Za svůj profesní život jsem prošla celou řadu povolání, protože pracovat dlouho na jednom místě, to znamená rutinu a nudu. Nudím se nerada. Nechtěla bych ani na jedné z prací, které jsem vykonávala, nic měnit. Každé zaměstnání mne hodně naučilo a přineslo mi něco nového. Každou práci jsem dělala ráda a s plným nasazením (referentka OSVaZ,sekretář­ka,zásobovačka,re­ferent výchovy kádrů,účetní,hos­podářka OV SČSP,daňařka,kon­trolorka školních zařízení,podni­katelka,pojiš­ťovák). Co z toho bych nechtěla dělat? Nevynechala bych nic a kdyby to šlo a mohla jsem se ještě něco naučit, jdu do toho. Důchod, nedůchod. Ono není nejdůležitější za kolik člověk pracuje, ale taky to, aby práce měla smysl a něčím obohatila.

zůstal bych učitelem, resp. lektorem. Není nad to, když vás práce baví a neděláte ji pro to, kolik to hodí ;{)> samozřejmě zamrzí, když je toho míň, ale nestojí to za to, aby si z toho člověk dělal hlavu.

Kdyby to bylo dočasné,tak prezidentem,a to proto,protože bych potřeboval sjednat pořádek ve vládě. A všechno do čeho bych mohl zasáhnout,tak bych pečlivě všechno uvážil,jaký zákon schválit,a jaký zamítnout.

Hlavně sám sebou.

Nemám prečo meniť, robím prácu, ktorá ma zároveň aj baví.
Malé zamyslenie, aký by bol dôsledok rovnostárskeho oceňovania práce:
Hodnotenie hmotné -utópia komunizmu v zmysle každému podľa jeho potreby- by som si polepšila, ale potrebujem to všetko, po čom túžim? Nie je to len sen, aby som šla dopredu?
Hodnotenie vnútorné – čo by ma hnalo dopredu, ak by som bola so sebou, so svojim výkonom, spokojná, mala všetko… iba prázdna bábika hrajúca sa so svojimi hračkami. Pomaly a isto mentálne klesala na úroveň zvieracích druhov.
Nie, práca ani výkony nie sú rovnako náročné, rôzne vplývajú na okolie, už to same hovorí o hodnote jednotlivého typu práce.

• Ale vážiť si prácu svoju i druhého treba rovnako.-