Kdy si můžete sebevědomě říci, že ovládáte cizí jazyk?

V okamžiku kdy v tomto jazyce začneš myslet – např. nebudeš muset v češtině vytvořit věru a pak ji v duchu překládat a většinou si až dodatečně uvědomíš, že cizí film běží v originále. Mně se to podařilo pouze ve slovenštině a ruštině.
Doplňuji:
pardon: „větu“

Upravil/a: dudu

Jak říká dudu, ale ještě bych dodala, že hlavně se to pozná, když konverzuješ. Ať už s rodilým mluvčím nebo zkrátka s cizincem, který je s angličtinou na podobné úrovni. Poznáš, jestli mluvíš automaticky a bez zaváhání nebo ti ještě třeba ujede nějaký český slovíčko.. když nevíš, jak něco říct v angličtině, můžeš to tomu druhýmu třeba i popsat a on ti poradí.. Na základce jsem sice byla nejlepší z angličtiny, samé jedničky z písemek, cvičení, ale vůbec jsme nekonverzovali. Když jsem měla mluvit anglicky s jedním Němcem, tak jsem zjistila, že vlastně nevím jak. Sice jsem rozuměla, ale styděla jsem se. To opadlo až na gymplu, párkrát jsem si dopisovala třeba s Italem nebo Finem a teď na vejšce už můžu s klidem říct, že si v pohodičce pokecám a nemusím se za to stydět :)

V mommente, keď ho prestanete považovať za cudzí jazyk a budú sa vam snívať sny aj v tomto jazyku.
Príklad:
ak sa vás opýtajú:
v akej reči je táto odpoveď napísaná
a vy odpoviete, neviem,
tak slovenčina pre vás prestala byť cudzím jazykom.
Doplňuji:
prirodzene príklad platí v prípade, že ste odpoveď prečítali a porozumeli ste mu.

Upravil/a: led

Toť otázka. Ruku na srdce. Myslíš že ovládáš mateřský jazyk .

Kdy? Když třeba nejseš čech a ovládáš češtinu jako já, tak to říct myslím můžeš ..jako si to sebejistě říkám já, páč nejsem čech ,)

Můj děda který se dohovořil sedmy světovými jazyky říkával, že dokavaď domorodci se kterýma hovoříte v jejich rodném jazyce se vás nezeptají odkuď jste, je vše v pořádku.