Kdy jste naposledy povolili uzdu své fantazie?

já zrovna dnes, když sem si vymyslel vlastní koledu, ale ještě sem nezkusil někde s ní koledovat :

hody hody tak sem tady
nechejte si moudré rady
nalejte mne po tři kousky
máte to tu nějaký ouzký!
já sem malý koledniček
a vy chcete dlouho žít
podejte mne kapesníček
cestou domu budu blít!

Povoluji ji každý den. Snění je moje rozptýlení.

„Povoluju“ často, třeba kdykoli čtu cokoli jiného, než manuál…
😉

Co nejčastěji. S fantazií se život stává krásnějším a zajímavějším. 🙂

„Člověk sestává z těla, mysli a fantazie. Tělo je slabé, mysl nespolehlivá, ale fantazie učinila z člověka pozoruhodného tvora“.
John Masefield

Ja ju naopak tu uzdu priťahujem. Cválanie na fantázii mám v náplni práce, občas keď povolím uzdu, rozbehne sa a lieta sťa bájny Ikarus, pohladí Mesiac, ale ak začne Slnko pripekať, trošku, len tak nežne, pritiahnem uzdu, potom poletuje tak pomaličky, ako ako Baron Prášil pri ceste na Mesiac, doprevádzaný Toníkom z filmu Karla Zemana Baron Prášil http://www.you­tube.com/watch?v=Oz56r4f­OXHQ
Vznášajte sa na krídlach fantázie:
http://www.you­tube.com/watch?v=syH­KJvKUWog