Kdo nám odpustí navýšenou spotřebu plastů, do kterých nyní z důvodu šířící se nákazy balíme každý kus pečiva zvlášť?

EXTRÉMNĚ navýšená spotřeba velikých igelit (NE CELOFÁN) sáčků na jednotlivé malinké kousky sladkého i jiného pečiva.

Copak nás covid SKUTEČNĚ NIČEMU NENAUČÍ? Doposud nás neponaučil? FAKT NE? Máme vůbec ještě nějaké rozlišovací schopnosti, co se našeho vlastního přežití týká??? Nějakou sebereflexi? Já nejsem rozčilený, to ne, ale… nejsou naše jednání a životní postupy a principy někomu třeba až k pláči? Přitom existují papírové sáčky. Všude. Po celém světě. V asii také. I v Africe. Dokonce i v Hlučíně na Prajzké existují. A koronavir na nich existuje či přežívá mnohem kratší dobu, než na plestech.
Skutečně je pro lidstvo nutné dále setrvávat v jeho rozjetém vlaku, který se řítí do záhuby a nedokáží ho zastavit ani tak kritická varování, jako je nyní samotná existence kovídka? Já vím, blbý sáček, řekneme si…

Copak nevíme, že veliké životní události se odvíjejí od nepatrných drobností, které může ovlivnit každý z nás? Je snad úkolem a cílem globalizace v nás „to nevidět“? Takový je plán globálního vývoje? Nic nevidět, nic neslyšet, nic neřešit?

Máte jako lidstvo i na tuto jednoduchou, prakticky primitivní otázku svá složitá a komplikovaná vysvětlení, která dokáží slušně obhájit naši následnou existenci s důvody a řádným vysvětlením, proč by se v ní mělo pokračovat? Prostě PROČ. Ve smyslu komu bude v budoucnu dobrá a k čemu. (Že jsem si večer nacpal břicho k prasktutí a můžu v tom pokračovat se nepočítá.)