Avatar uživatele
Matej vol

Kdo byl jeden z prvních lidí, kdo kritizoval knihy?

Stejně jako my dnes kritizujeme internet a moderní techniku, tak někdo kritizoval knihy. Říkal, že kvůli knihám si lidé už nebudou nic pamatovat.

Upravil/a: annas

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? annas, Anikitos před 1815 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Existence zákazu knih v dnešním slova smyslu souvisí s vynálezem knihtisku. Od té doby se začaly šířit zákazy různých knih.

Knihtisk byl považovaný za ďábelský vynález. V roce 1471 vyhlásil papež Sixtus IV. zavedení předběžné cenzury.. Od 17. století hráli jezuité významou úlohu v zákazu knih.

"Za nejstarší tištěný seznam zakázaných knih je považována v Čechách publikovaná redakce papeže Klementa VIII., kterou z iniciativy arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé vytiskl v Praze roku 1596 Václav Martin z Jenčic.

Ovšem nejznámějším dílem je v tomto směru dozajista práce jezuity Antonína Koniáše (1691–1760), který ve svých indexech zohlednil potřeby domácích cenzorů, poněvadž posttridentské seznamy zakázané literatury obsahovaly pouze zahraniční knižní produkci. Koniáš tak ve své horlivosti sestavil přehled závadných bohemik pod názvem Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající, který by vydáný v Hradcí Královíé v roce 1729."

Otázka je nepřesná, neuvedl jste,. zda jde o knihy psané, nebo tištěné atd. V jakém smyslu.

--
Taklže si zkustte přečíst něco z historie o zakázaných knihách.

http://files.husova-knihovna-v-modranech.web­node.cz/200050369-7e3d77f372/li­bri_prohibiti­.pdf

Stejně zde – najdete Seznam zakázaných knih .Křesťanská církev již od svého zrodu bojovala proti názorům a knihám, které se neslučovaly s její vírou, třeba Talmud byl zakázaný, podíl na zákazu mají i papežvé atd. – šlo o dobu před vynálezem knihtisku.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Index_libro­rum_prohibito­rum

Možná si vzpomenete na Husa,.který četl také zakázané knihy jednoho myslitele.

Ještě jsem si vybavila román Milenec lady Chatterleyové od DavidaHerberta Lawrence. V Anglii byl zakázaný do r. 1960, i když byl napsaný l v r. 1928., a to kvůli svému obsahu.


Pokud jste si prošel odkazy, tak jste se dověděl, že už " v Matoušově evangeliu (5,29–30) se nachází pasáž o zřeknutí se všeho, co by mohlo člověka svádět ke hříchu a ohrožovat jeho spásu, což první křesťané aplikovali i na knihy.

Rovněž Jan Amos Komenský v souladu se Sklutky spoštolů doporučuje křesťanům, aby se zbavili knih pohanských mudrců (tj. řeckých a římských básníků a filozofů). Zde jasně vidíme, že dogmatická konfesijní hlediska svazovala i takovéto velikána humanismu."

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Kepler

Podle mého názoru je to blbost. Kniha je zdroj poznání, stejně jako jiná média. Lidský mozek není primárně určen jako paměť. Jak říkal Werich: blbí si pamatují, my na to nemáme čas. Chytří musejí přemejšlet. Nebo tak nějak. Teď si představ, jak by dopadla civilizace bez toho, že by neměla jak předávat poznání. Jo, byly i takové, které jen vyprávěly svým potomkům. Už neexistují.
Ještě k těm literárním kritikům: ti existují stejně dlouho, jak trvají knihy. Neexistuje kniha, která by byla po chuti všem bez rozdílu. Snad vyjma knih praktických, technologických a vědeckých. První kritik není znám. Třeba Židé:
cože, Nový zákon, co si ti křesťané dovolují?

Upravil/a: Kepler

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Anikitos

Sokrates, proto taky nic nenapsal. Ale v jeho době ještě knihy nebyly (v pravém slova smyslu) ani kodexy, ale „jen“ svitky. Kritizoval spíš písmo všeobecně, protože prý odpoutává lidi od důležitějších věcí (mezilidských vztahů a řešení praktických náležitostí ve společnosti) a hlavně tvrdil, že si lidé neustálým zapisováním a čtením vysoce oslabují paměť (lidé ve starověku měli prý neuvěřitelnou paměť — během chvilky si zapamatovali např. velmi dlouhá souvětí – třeba nějaké řeči a dokázali je slovo za slovem přednést i hodně dloho poté, co to slyšeli).

Zastával názor, že vše potřebné se lidé dokážou naučit v (příméch) kontaktu mezi sebouanebo na to přijsou sami díky vlastnímu myšlení (a pomocí autoregulace učení) a že díky dobré paměti si vše důležité pamatují.

Upravil/a: Anikitos

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Lze předpokládat, že to tak bylo, ale jeho jméno už dávno zapadlo v zapomnění.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Anikitos

Volil jsem špatně slova, Sokrates přímo písmo nekritizoval, ale nebyl jeho zastáncem ani podporovatelem a výše uvedenými důvody jen vysvětloval proč sám nic nepíše, a co si myslí o různých písemnostech.

Taky zastával hlavně názor, že člověk by se měl ve všem trochu vyznat, ale do ničeho se zcela neponořovat (znát jen základy), protože každý obor a jeho různá odvětví mohou člověka zaměstnat (fascinovat) po celý jeho život, a tak ho odvedou od skutečného života a nemohl by se tak věnovat víc praktickým věcem (prospěšným společnosti) a vztahů s lidmi – v tom viděl jeden ze základních pilířů rozvíjení mysli a získávání novvých vědomostí (v diskutování s lidmi a vzájemné sdílení všech svých poznatků).

před 1815 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Vložila jsem odkazy, tam je vše o pálení knih, jenže pochybuji, že to to bude žák číst, vybrat si z toho co ptořebuje.

Dnes jsem něco hledala, našla jsem tento citát.

„George Bernard SHAW: Předností většiny knih je, že je možno se bez nich obejít.“

I když nejde o první autora, ale jiný důvod.

před 1814 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Sokrates žádné dílo nenapsal, zavedl dialog. Ale tvrdil, že vědění je to dobré, co člověk ví.

Pálily se knihy i ve starověku, ale šlo o tzv. knihy pohanské.

před 1815 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Anikitos

No, knihy se pálily až na konci starověku a pálit je začali křesťané; ony pohanské knihy byly všechny spisy, které nebyly Bible (nebo nějaké spisy s duchovní tématikou) = takže skoro veškerá moudrost starověku.
Jak prohlásil Sulejman I., když se dozvěděl o papežském seznamu zakázaných knih: „Poprvé vidím, že by se někdo bál knihy.”

Sokrates ale přece dialog nezavedl – to byl Platon (v jehož téměř všech dílech Sokrates vystupuje).

před 1815 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Sokratovsk%C3%A1_me­toda

Píše o nich samozřejmě Platon.

„V řadě raných dialogů hovoří Sókratés s lidmi, kteří jsou pevně přesvědčeni, že jsou odborníci a že něco spolehlivě vědí. Sókratés svými otázkami nejprve zpochybní jejich domnělé vědění a v některých případech je pak dovede k hlubšímu, pravdivějšímu porozumění a náhledu.“

Proto se dialogy nazývají sokratovskou metoda.

Otázka je nepřesná. KLdo byl první, těžko říct.

Křesťanství ničilo pohanské,. katolící evangelické knihy atd.

před 1814 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Anikitos

*A to jen filosofického dialogu.

před 1815 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Anikitos

Tady jsem našel i úryvek z Platonova dialogu Faidros, ve kterým Sokrates vysvětluje „chyby psaní“ (takže ne přímo písma, ale spíš zapisování si – např. poznámek, ale asi i užitečných vědomostí…):
http://poznam­kypodcarou.blog­spot.com/2010/09­/negramotna-filosofie-sokrates-o-pismu-1.html
http://poznam­kypodcarou.blog­spot.com/2010/09­/negramotna-filosofie-sokrates-o-pismu-2.html
(Platon je sice velký myslitel, ale o jeho věrohodnosti ohledně Sokratovy osoby se dá často pochybovat. Daleko spolehlivějším zdrojem o Sokratovi je Xenofon, ale ten myslím nezmiňuje nic o Sokratově vztahu k písmu (či „ke psaní“).

před 1815 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek