Avatar uživatele
anonym

Kdo a proč napsal verše?

Já u studánky jsem
a žízní hynu.
Horký jak oheň,
zuby drkotám......­........

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? led, annas, rynek878 před 4804 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Francois Villon – franc. básník. první prokletý básník, který se nechtěl smířit se soudobou společností, vyjadřuje nejistoty, nespokojenost, kritizuje společnost.
V básni vyjadřuje marnost svého života, touhu po životě, pohrdání, otrlost, zoufalství. Vysmívá se svým přátelům i nepřátlům – ironický podtext. Villon žil nezřízeným životem – tulák, zloděj, vězněn, hrozil mu trest smrti, musel uprchnout z Paříže.

Zdroj: Vlastní vědomostní

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
rynek878

Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Zdroj: http://pleione­.asu.cas.cz/~slechta­/citaty/villon­.html

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
led

…Kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.
Francois Villon – Balada
Doplňuji:
Básník mé mladosti

Upravil/a: led

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
led

FRANCOIS VILLON:
BALADA, KTEROU VILLON NAPSAL LÉTA PÁNĚ 1458 NA NÁMĚT, JEJŽ U SVÉHO DVORA V BLOIS URČIL VÉVODA ORLEÁNSKÝ

Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů,
kde světlý den, tam cestu sotva znám,
kde průzračnost, tam výkladem se minu,
svou znalost vděčím náhlým náhodám,
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám,
dím „dobrý večer“, jitro-li se skví,
když ležím naznak, strach mám z padání,
bohatství čekám, ničí nejsem pán,
mám vše, co chci, – nic, na čem srdce lpí -
srdečně přijat, každým odmítán.

K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám,
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu,
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám,
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a „labuť černá je jak havran“ dí,
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží,
mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán,
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.

Kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.

před 4804 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek