Kde jste byli a co jste prožívali v době „sametové revoluce“ (vy trošku již pamětníci)?

Odpoveď byla označena jako užitečná

To jsem už byl deset let ženáč a tak jsem blbnul hlavně na pracovišti. Po skončení směny prakticky celá fabrika vykročila dvoukilometrovým průvodem na náměstí, připnuli jsme si rozdávanou trikolóru a vyvolávali hesla. Pak se většina z naší skupiny regulérně a spontánně ožrala v hospodě. Takovou jednotu jsme nezažili ani na rekreacích pod křídly ROH. Jó, to byly časy…

Upravil/a: Kepler

Já byl na vojně. Měli jsme celkem bobky, aby nás do toho neposlali. Naštěstí se tak nestalo.

Prožívaly jsme líbánky, syn začínal mluvit, bylo to krásné. Realita byla ale jiná.

Prožívali jsme s manželkou a její rodinou tehdy obrovskou eufórii.Tohle překonalo asi jen Nagano.Bohužel přišlo postupnévystříz­livění a s tím,co se děje např.dnes… .....další komentář by byl asi na dlouho.

Nejvíc mi utkvěla v paměti potyčka s jedním „kovaným bolševikem“. Byl to směnový mistr dopravní služby metra (jak jsme se později dozvěděli) a velice aktivně strhával přelepy názvu stanice (dnešní Vyšehrad, tehdejší Gottwaldova, lidé to přelepili nápisem „Fórum“ – podle toho hotelu, co tam stojí, ne podle OF – tedy myslím si to)

Bylo to jen takové pošťuchování, nasraný dav a k tomu se nějak nachomýtli benga. Bolševikovi se nic nestalo (jen pár strků – to víš, samý samet), ale ten pocit, když dav začal na fízly řvát a oni zdrhali jak o život… njn, byl jsem MNOHEM mladší, z věcí jsem neměl rozum, dokonce jsem šel k prvním volbám! Poprvé a naposledy – tenkrát jsem tomu divadlu ještě věřil, resp. tomu, co se o tom žvanilo. :(

Jenže jsem vystřízlivěl záhy. A to když jsem uviděl, že jeden soused – lampasák, politický pracovník (politruk – šmejd jak stehno) zahodil rudou knížku a jal se organizovat místní buňku OF. :( Pochopil jsem z toho, že OF bude úplně nanic, ale jak říkám – moc jsem o tom nepřemýšlel, věřil jsem PRINCIPU a nechtěl nechat propadnout svůj hlas, přičemž ze zoufalství (nevěděl jsem koho jiného vybrat, když ne OF) jsem zvolil „Stranu přátel piva“. Bylo tutové, že nemá šanci, ale hlavně abych se zúčastnil/nezdržel, protože mi bylo jasné, že bolševici přijdou v hojném počtu. Jak říkám, byl jsem o dost mladší, plný nadšení, že KONEČNĚ líní šmejdi půjdou od válu a chopí se toho rozumní lidé. NJN – mladej a BLBEJ, co dodat. ;) :D :D

Ten den 17.11 1989 jsem byl s partou přátel v zapadlé hospodě v Praze Radlicích opilý.Byl to pátek a nevěděl jsem co se stalo.Druhý den jsem byl na burze gramodesek ve Slovanském domě a až tam jsem se dozvěděl co se stalo.Ještě si pamatuji jak v následujících dnech chtěl výčepní hostince volat na nás příslušníky Veřejné bezpečnosti ohledně české vlajky a když to byla už tutovka,pan hostinský hrdě nosil na klopě trikoloru.DDD

Byl jsem doma v rodné obci a sledoval jsem jak řada grázlů blbne.

Hulil jsem jointa u krmelce (nechci se k tématu vyjadřovat, nezajímá mě to ap.)

Byl jsem na vojenském cvičení, viz má odpověď zde https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jaka-je-vase-osobni-vzpominka-na-listopad-1989

Byl jsem ženatý, měl první dítě a abych dostal podnikový byt, tak jsem podepsal kandidaturu do KSČ. Takže jsem se rozloučil s rodinou a čekal, kdy pro mne přijdou a budou komunisty věšet.

v té době jsem za sebou tahal kačera.