Jsou sentimentální spíš ženy nebo muži?

Taková nálada určitě občas padne na ženy i muže. Já osobně se jí snažím vyhnout, těžko se jí pak člověk zbavuje…ona člověka úplně pohltí.

Častěji asi ženské, ale i chlapy to občas přepadne. Ale asi to nedávaj tolik znát jako my.
Nálada mě přepadá, hlavně když ji něco odstartuje – písnička, na kterou mám vzpomínky, nebo nějaká věc. Vždycky, když se snažím dělat velkej úklid a něco vyházet, skončí to sentimentem jako kráva – mám spoustu věcí a každá mi něco připomíná, takže se s nima nedovedu rozloučit. Děsný.

Tak tahle nálada mě přepadá vždy,když si sedneme s rodinou ke starším fotkám,tak to jo,vzpomínky na krásné chvíle s dětmi,když byly malé,na chvíle strávené ve škole atd.,myslím si,že u žen je to častěji než u mužů.

Myslím, že každý svým způsobem. Osobně si tenhle emoční pochod rád užívám a často vyhledávám věci, které ho odstartují. Nejvíce příběhy obyčejných lidí, pro které je něco zdánlivě bezvýznamného velmi důležité..

Myslím si, že podobným náladám a pocitům podléhá obojí pohlaví, avšak muži si většinou hrají na chlapáky a tento druh emocí nedávají rádi najevo. Do zmíněných stavů se většinou dostanu, třeba když o samotě prohlížím fotografie z počátků manželství, nebo našich malých dcerušek. Bez výjimky pak, pokud občas sám pár dnů pobývám na chalupě a u sklenky červeného si vzpomenu na dobu, kdy zde žili rodiče, babička a na návštěvě u nás pobývali strejdové a tetičky. To pak mám slzičky přímo za krajíčkem…