Jezdili jste v dobách socialismu na dovolenou ven a „pašovali“ peníze?

Kuriozní ? To jsem ani nezažil. Ale na rozdíl od Kaplera vím moc dobře, že to s tou výměnou peněz nebylo tak jednoduché. Maďarských forintů bylo omezeně, pokud se jelo dál tak dávali jen nějakou stovku. Ani východní marky nebyly bez problémů, tamější celníci občas kontrolovali peněženky jestli jejich obsah souhlasí s Celním a devizovým prohlášením kde bylo potvrzení banky o nákupu. Jednou jsem tak při následné osobní prohlídce přišel asi o 50 M.

Za dob socialismu jsme mohli cestovat prakticky jen do zemí socialistického bloku, takže vyměnit jsme si mohli, kolik chtěli. Ale třeba v Jugoslávii se německé marky hodily, dalo se nakoupit výhodněji. Byli jsme tam s česky hovořícím strýčkem z rajchu a Čechům taky prodávali levněji než Němcům. Když nás pak prodejce viděl nastupovat do auta s německou SPZ, tak se na nás rozehnal a strašně nadával… 🙂 A my jsme z toho měli pěknou jundu.

Upravil/a: Kepler

Samozřejmě , stejně jako většina ostatních.

Nejezdil a běžně nejezdím ani dnes. Na rozdíl od většiny lidí si myslím, že jsem o nic nepřišel. Na přelidněné pláže či hotelový bazén nejsem zvědavý a na potulování se volně v přírodě, či po horách, nebo poznávací zájezd, mně již docházejí síly. Největší zážitek byl výlet na motocyklu Ural ze Sverdlovsku ( dnes Jekatěrinburku) asi 100 km do tajgy!!! a týdenní pobyt ve srubu daleko od civilizace. Super zážitek.

Upravil/a: mosoj

Kuriozna? Dá sa to aj tak povedať. Súdruhovia, som nevinná, tento príbeh sa stal jednej …
Začiatkom 70-tych rokoch, v časoch, keď sa vo vlakoch fajčilo a cestovalo aj na služobné cesty bez ohľadu na spoločenské postavenie, cestovala skupina umelcov na vystúpenie do NDR (pre neznalých Nemecká demokratická republika). Popíjalo sa, cigaretka za cigaretkou opúšťali krabičku. Colná a pasová kontrola. Všetko prešlo bez problémov. Ešte posledná cigaretka a prázdna krabička letela z okna. Zrazu sa ozval zhrozený krik „moje marky!…zastavte vlak! v krabičke som mala marky… ", kričala zhrozená umelkyňa na pasovákov a colníkov. Veliteľ hliadky pozrel na devízovú pašeráčku "prepáčte, kolesá veľmi rachotia…“ a urýchlene opustil kupé. Odvtedy nikto z nich neschovával peniaze v krabičke od cigariet.