Je veškeré nenormální chování projevem duševni nemoci a je potřeba ho léčit, i když třeba jde pouze jen o maličkost?

Když jde jen o drobnou odchylku od normy, nebo jde o chování, při které individuum není nebezpečné jiným, a dokonce druhým ani neškodí, ale pouze tím činem uškodí sobě a někdy ani to ne, je potřeba to léčit tvrdou chemií, nebo může to být použito jako jeden z argumentů, proč zvýšit prášky, případně důvodem k nesnížení medikace?

Pokud jde o člověka, kterému často druzí lidé říkají, že se chová nenormálně, měl by se sebou něco dělat, i když svým jednáním nikomu neubližuje a svoje skutky koná z dobré víry s účelem pomoci své rodině a přátelům.

Mezi znaky takové neškodné aberace patří:

• dotyčný nesmí při ní být nebezpečný okolí
• také nesmí druhým kvůli této odchylce ani škodit
• nesmí být nebezpečný sobě
• při nejhorším může škodit sobě
• škoda při takových činnostech by maximálně měla být nepatrná a jít snadno napravit

Myslíte si, že takové jednání lze jedinci většinovou společností tolerovat?

poznámka: Tato otázka není na téma duševní choroby (schizofrenie, deprese, demence, bipolární porucha atd.), ale primárně pojednává o nenormálním (nezvyklém) chování, kterého se někdy dopustí každý. Proto dotaz patří do kategorie sociální vědy.

Kdo chce, ať odpoví. Ocením každou odpověď. Zajímají mě hlavně ale odpovědi od nových uživatelů této webové stránky.

poznámka: Dotaz jsem vytvořil jako přirozenou obrannou reakci s cílem vyvolání od veřejnosti více tolerance nad excentriky, neurotiky a lidmi, kteří nechtějí být pořád sešněrování pravidly od druhých lidí, které nen8 nutně vždy a za každé situace dodržovat.