Je tolerance ctnost, nebo je to spíše absence svého názoru?

I přes vlastní názor můžeš tolerovat názor druhého. Ano, toleranci lze považovat za ctnost.

Tolerance je ctnost snášenlivosti, počítá s jinakost i druhého, nechává mu jeho názory. Jde o svobodu myšlení. Ale v konkrétní situaci je třeba zvažovat, zda tolerance neschvaluje určitá jednání, činy, které vyjadřuji intoleranci.

Tolerance respektuje druhého, Ale není možné se vším souhlasit. Tolerenace se stává ctností, pokud zohledňuje vlastní náhzory sebe samého.

Někdy je třeba volit kompromis – – třeba poslech hlasité hudby, kuřák na balkoně atd. Kdo má být tolerantní? Když se to ndotyčným nelíbí, jde jen o rozdílné osobní zájmy potřeby, takže je nutný ikompromis.

Vzpomněla jsem sin a toelranční patent Josefa II, prospěl katolické církvi. Ale stalo se, že katolická církev byla intolerantní k jiným vyznáním. Myslím si, aby vznikla tolerance, je nutná intolerance.

Tolerujeme z našeho pohledu odlišné, jiné, často negativní názory, ale nemělo by nás to ohrožovat.
.
Přemíra tolerance také není dobra, může vest k manipulaci. Pokud by se někdo k toleranci nevyjádřil, nereagoval, tak jde o lhostejnost , kdy člověk sleví ze svých postupů a přestane hledat něco lepšího,

Absenci názoru poyažuji spíš za lhostejnost.

Ano, tolerance je ctnost.

Při absenci vlastního (nikoliv svého) názoru
by podle mne nešlo o toleranci.

Je to ctnost. Tolerance je základem zdravé společnosti. Tolerance je snášenlivost s jinými lidmi. Lidé jsou jiní než my, vyznávají různá náboženství, mají různou pleť, jiné názory na život, jiné zájmy, koníčky. Můžeme si je vyslechnout, popovídat si s nimi a říci také svůj názor. Každý jsme jiný a bez tolerance bychom byli jen „nesnášenliví“ lidé, které by neměl nikdo rád. 🙂

Z mého pohledu tolerance pomáhá ke klidnému soužití s lidmi s odlišnými názory a životními hodnotami i přesto, že s nimi nemusím vždy souhlasit. Absence vlastního názoru tak (ne)přímo vede k přijetí názoru předkládaného. Je jen na mně, jestli ho přijmu nebo si udělám vlastní a budu ctít právo člověka mít vlastní názor.

No v prvé řadě nevíš, zda člověk, který zůstal „nečinný“, byl tolerantní anebo neměl názor. Být tak k podobnýmu názoru tolerantní, jak bych to asi věděl? ;) Hele, já s každou odpovědí, kterou zde dostanu a NEZAREAGUJI na ni, vlastně projevím nesmírně vysokou míru tolerance. Proč? Protože mám názor i na odpovědi. ;)

No a PRÁVĚ PROTO, že mám svůj NÁZOR na něco, co je odpovědí na něco, o čem jsem neměl ani páru a dále to neřeším, vlastně toleranci tímto projevím. Jenže, není-li na věc názor, tak dle zákona akce a reakce žádná reakce není, tudíž zosnovač (inscenátor) akce má s akcí prakticky vyhráno, protože nenarazil na přirozený ODPOR a to je nejspíš špatně, protože to odporuje fyzikálním přirozenostem. Fakt, že na něj nenarazil, může považovat za jakousi takousi toleranci a dále se těšit z pro něj NESMÍRNĚ VÝHODNÝHO vývoje nové situace, ovšem stále tady zůstane otevřena tahle jedna otázka, kterou když vyformulujeme jinak, tak vyzní třeba nějak takhle: Kým je jedinec, nevyvíjící reakce na žádný akce? ;) Anebo: Jak rozlišit tolerantního jedince od jedince bez názoru, když nevlastním detektor míry tolerance a vlasního názoru? ;) ;D ;D

Odpovím citátem Voltaira, který prý nikdy neřekl:

„Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“

Zdroj: https://citaty­.net/citaty/14943-voltaire-nesouhlasim-s-tim-co-rikate-ale-az-do-smrti-budu/

V technice je tolerance vůle aby vše fungovalo, v politice není žádoucí, je lépe se hádat a skákat do řeči jinému, vystrkovat svoje ego z ministerstva prav­dy