Je to pokrytecké, či vypočítavé, když někdo na smrtelné posteli tvrdí, že by za někoho nebo za něco obětoval svůj život?

Lidé na smrtelné posteli obvykle mluví pravdu, takže pokrytecké to asi nebude. Vypočítavé asi taky ne, co by tím získal?

Vyzkoušej si to. Představ si, že by ti zítra lékař řekl, že u tebe našel závažnou chorobu, a zaobaleně a taktně by ti naznačil, že téměř jistě do měsíce zemřeš. Pak si lehni na svoji postel, která v tu chvíli už bude pro tebe téměř smrtelná, a sleduj, co to s tebou udělá. Všimni si, co ti najednou přijde úplně nedůležité a jak ti najednou přijde důležité něco, co ti doteď přišlo samozřejmé a nezajímavé. A jak se myšlení uchýlí i k takovému hokynářskému módu, jako jestli sis to něčím zasloužil nebo nezasloužil a jestli bys svoji situaci s někým měnil atd. I když bys za tu svoji nemoc a smrt nemohl, a i když bys ji nemohl s nikým za nic vyměnit, tak pomyslné věnování může být způsobem, jak se s ní psychicky vyrovnat. „Když já mám tu smůlu a zemřu, tak ať se o to líp má někdo, na kom mi záleží.“ I když je to vlastně fikce, tak takové přání může mít svoji objektivní cenu.

Záleží velmi na tom, jestli ta postel je nemocniční nebo domácí. V nemocnici nikdo nemá čas na to poslouchat, co umírající pacient říká. Obvykle je už tak zesláblý, že neřekne NE ani zbytečným lékům a „léčbě“.

Existují jisté zákonitosti a principy hmoty, rovnováhy. Pokud komukoli, čemukoli, cokoli, kdekoli a v kteroukoli dobu obětuji, někomu/něčemu jinému tím ubližuji (zpravidla připravuji o základní EXISTENČNÍ jistoty). Čili ano, je to velmi vypočítavé a sobecké. I v momentě blížící se smrti se snažíme chránit své blízké (NE MLUVIT PRAVDU), ale před kým je chráníme? Odpověď dostaneme, až si uvědomíme, že všichni okolo se snaží ochránit své nejbližší pravděpodobně před námi samotnými. Jiný predátor, než vlastní druh, nám v tý posteli totiž nehrozí, pokud vynechám pavouky a takové.

„Lidé na smrtelné posteli obvykle mluví pravdu“… HAHAHAHAHAHAHA­HAHAHAHAHAHAHA­HAHAHAHAHAHAHA­HAHAHAHA…

Upravil/a: zjentek

Mě přijde téměř pokrytecké nebo sobecké, když si někdo na smrtelné posteli usmyslí, že chce umřít provdán či oženěn za životní lásku, tak se fofrem vezmou,a pak ona či on umře, třeba za pár hodin.
Ale třeba tomu jen nerozumím.

Jsou to jen kecy.