Je to dobré, když se lidé někdy sami pochválí?

Jak se říká, samochvála smrdí, takže v popsaném případě bych ji nevyužil. Ještě by to naopak pohanělo zvyklosti a ingredience v dané zemi, což by mohlo mít špatný účinek. Ale jinak je dobré aspoň jednou denně poplácat se pravou rukou po levém rameni, protože to jinak nikdo za tebe nikdo neudělá.

Jisteže je dobré se pochválit sám, když tě nikdo jiný nepochválí.

To záleží na okolnostech – falešná skromnost je dost pitomá, jakkoliv je o fous lepší, než neopodstatněné přesvědčení o vlastní „dokonalosti“.

Chci tím říci, že kdyby Michael Schumacher o sobě prohlasil, že je „celkem obstojný jezdec F1“, je to STEJNÁ hovadina, jako kdybych já o sobě prohlásil, že jsem „špičkový znalec umění“! ;) :D :D

Rozpoznat to, v čem jsme lepší, než druzí (či dokonce v tom nadprůměrně vynikáme) je pro většinu NORMÁLNÍCH lidí celkem snadné. (A tím pochopitelně „splachuji“ všechny ty případy, kdy si někdo s postupem na vyšší funkci či dosažení určitého věku automaticky myslí, že „ví všechno lépe“!)
Takže proč – pokud je to PRAVDA – se nepochválit? V takovém případě se vlastně ani o pochvalu nejedná, spíš o konstatování faktu. Takové ty hlášky, když nějaká Miss World plácá: „Jé, opravdu si myslíte, že jsem hezká? To jsem ale PŘEKVAPENÁ, vůbec bych to nečekala!“ jsou podle mne DOST trapné.

Víš, ono to ale není nijak důležité (se chválit v tom, v čem jsme dobří). Mnohem důležitější je UVĚDOMOVAT SI v čem dobří NEJSME (to už tolik lidí nezvládá)!!! A to je jen předstupeň toho, s tím začít „něco dělat“ – to už zvládá jen menšina a pokud bych měl upřesnit na „dobře zvládá“, tak to jsou jen pouhá procenta lidí, ke kterým bohužel nepatřím, ale snažím se. ;) :D :D

xxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxx

Blá blá blá – stejně vše výše uvedené nic nezmění na tom, že jsem nejkrásnější, nejúžasnější, nejskvělejší, optimus et maximus aliendrone! ;) :D ;) :D

Myslím si, že každý člověk by měl mít určité sebevědomí, sebedůvěru, sebevědomí a přijímat se takový, jaký je. Ale určitě každého potěší, když ho někdo pochválí, ocenění jeho pomoc atd. Ale nespoléhat na to. Nezapomínat na to, že při výčtu několika osob, máme sebe uvést až na posledním místě.

Proto je dobré, aby se každý pochválil sám. Třeba dnes se mně všechno povedlo. Jindy se mně nedařilo, zkrátka den blbec, měla bych si uvědomit, že tak bych to dělat neměla, pozitivně, že to nešlo jinak.

Je proto třeba vážit si sám sebe, mít se rád, znát své kvality atd.. Dělat podle svého přesvědčení tak, jak považuji za správné, nikomu samozřejmě neubližovat.

Myslím si, že veřejná sebechvála je projevem pýchy a ty kolem nepovzbudí. Ten umí ten a ten zase tohle … Kdo je dokonalý?

.

Upravil/a: annas

Podobná otázka tu byla před 2 měsíci? Když s firemní dodávkou opatrně, ale pomalu couvu tak otevřu dveře, dívám se dozadu a nahlas sděluji: snad si nemyslíte, že jsem nějaký řidič! To asi není samopochva la, ale na důkazech stojí výsledky. Pokud nesplňuji přesný požadavek šéfa, který nepřesně ukazuje rukama bez plánu, tak se pochválím větou: jak je to možné. To jste neříkal. Já půjdu zametat. Ne, já tomu nerozumím. Aha! Takže Vy tomu nerozumíte? / Nebo při pohledu do spíže, co tam je, se chválím a jdu si nalít sváteční pivo:-D to jsou fejsbukovské otázky. Ale vocogo. Ta kuchařka, když používá stejné ingredience každej den, pamatuje si výslednou chuť pokrmu. To je jak u absolutně slyšících hudebníků. Taky to chcou po svým. To si Stradivari bo jak se jmenovatoval stěžoval na divný zvuk houslí v kufru. Ucho kufru vrzalo. No bodejť, když jsem před vašimi ocelovými strunami používal struny z prasečích střev. Když zahrál špatně, omlouval to sobě znaleckým humorem. Ty zvuky přece nešly z mých ruk, ale z houslí.
Jsem výborný premiér.

Zdroj: Dnes Sta..pram.en mňam