Neřekla bych přímo lékem, ale motivací – být lepší, mít úspěch. Takže závist motivuje kladně i záporně.

Je pravda, že existují určité stereotypy, že každý bohatý krade, že úspěšný podlézá, že hezká žena získala místo jinak, než je běžné.

Bulvární média tyto myšlenky podporují. I když je nesleduji, přece občas něco zaslechnu, či na něco narazím.

Jenže se zpravidla nesetkáme s tím, že druhému se úspěch přeje. Myslím si, že dobrou práci je třeba ocenit. Uvědomit si, že v nějaké soutěží vyhrál někdo jiný, proč mu závidět, uvědomit si, že příště to mohu být třeba já.

Důležité je sebeuvědomění. Nepovažovat závist jako brzdu, proč on, proč ne já, tedy moje vlastní neschopnost. Stačí se na tutéž věc podívat z jiného úhlu. To, co druhým závidím, prostě chtít, nikoliv muset.. Chtít být lepší než dotyční, dosáhnout toho co nejdřív. V tutu chvíli to není brzda, ale motivace, která člověka nastartuje.

„Donald Trump napsal“ : „Závist je pro mě vyznamenání. Dokud mi lidé závidí, vím, že jsem úspěšný. Až mi závidět přestanou, budu mrtvý a pokrytecky po mě nazvou ulici nebo letiště.“ Trump, který se roku 1990 nejvíce přiblížil osobnímu bankrotu, dokonce tvrdí: „Nepřejícnost lidí mě tehdy postavila na nohy. Nemohl jsem dopustit, abych to před losery zabalil. Od té doby závist jiných je důvod, proč se snažím. Bože, nepřestávejte mi závidět!“ dodává se smajlíkem.

Závist je nejhloupější forma prohry. Je to totiž prohra bez boje,“ říká nejbohatší muž světa Carlos Slim Helú."
https://www.fir­stclass.cz/mys­leni-bohatych/jak-zavist-obratit-v-motivaci/

Upravil/a: annas

Skutečný závistivec je nevyléčitelný. I když si pořídí stejně drahé auto jako soused, tak začne závidět jinému, protože má ještě lepší a k tomu nádhernou babu. Takový člověk je nešťastný a takový moribundus bych teda chtít nechtěl.

Závist je neschopnost/lenost opatřit si to, co člověk závidí jinému. A takový člověk se zaobírá hl. ostatními než sám sebou, a to na tolik, že nemá čas žít ani (racionálně) uvažovat. Proto si myslím, že od závisti k dosažení vlastního úspěchu předchází ještě jeden krok – a to uvědomění si (toho jaký je – tedy závistivý a co vlastně chce a konečně se začít zaobírat především sebou samým).
Takže hlavním lékem na závist je UVĚDOMĚNÍ. Proto si myslím, že závistivci nikdy nedostanou to, co závidí ostatním = proto pro ně nemůže být úspěch lékem.

Ovšem možná taky záleží i na okolnostech: Třeba na míře závisti; pokud není nijak velká, tak člověk asi může dosáhnout objektu závisti a až to dostane (uspěje), tak se ze své závisti možná i vyléčí, ale je to spíš takový bonus k tomu, než že by to bylo lékem samo osobě.
:)

Upravil/a: Anikitos