Je pro mě ten pravý?

Milá Lucimio, ony se dají dost těžko nalajnovat i některé z těch ostatních věcí. Tak možná to studium, ale ani děti si nenalajnujete. A co se partnera týče, jak jste sama poznala, tam to jde snad nejhůř. Jak se říká, „do melounů a do lidí nevidíš“.

Poznat toho pravého není nic jednoduchého. Trochu pomůže intuice a jistá dávka opatrnosti a prozřetelnosti (ty dvě věci nejsou dnes moc moderní). Z vlastní zkušenosti můžu ale říci toto:
Dívejte se dobře kolem sebe, dobrých mužů, použitelných pro život je sice jako šafránu, ale jsou – jenže ne všichni musí nutně vyhovovat Vám a Vy jim.
Pokud se Vám bude někdo líbit, nejdříve si ho dobře „prozkoumejte“, ještě dříve, než vůbec budete uvažovat o nějakém vztahu.
Bude-li se Vám někdo dvořit, neříkejte hned „ano“, ale dejte si čas na rozmyšlenou. Čím známější Vám člověk to bude, tím lépe a tím méně budete potřebovat času.
Pokud se Vám bude dvořit muž, který se Vám nelíbí a víte, že tohohle ne, nebojte se ho odmítnout.
Když už budete s někým chodit, porádím Vám jednu velmi nemoderní metodu. Pamatujte si, že jeden druhého nepoznáte v posteli. Jednak tam bude poněkud pozdě a pak, tam Vám partner bude s největší pravděpodobností vyhovovat – tím spíš na začátku vztahu, když budete oba zamilovaní. Pokuste se sex co nejvíc poodsunout a raději toho druhého poznávat v běžném životě. Stejně tak se pokuste poodsunout společné bydlení. On takový případný rozchod je vždycky jednodušší, pokud spolu nežijete a nemyslete si, že pod jednou střechou se poznáte lépe, než mimo ní.
Nebojte se dialogu, pokud se Vám napartnerovi nebude něco zamlouvat.

Ještě než ale nastane něco z toho, zkuste si sama zmapovat, které vlastnosti se Vám na mužích líbí, které Vám vadí, ale byla byste schopná je tak nějak „přežívat“ a žít s nimi, a které by Vám opravdu vadily tak, že byste nebyla s jejich nositelem schopná žít (zkuste si je třeba napsat na papír a popřemýšlet nad nimi).
Až si partnera najdete, buďte tolerantní, ale ne za každou cenu. V mnoha věcech budete muset oba ustupovat, ale jakmile budete jeden z Vás dělat něco, co Vám bytostně vadí, nemá smysl takový vztah táhnout dál.

Až ho potkáte, určitě poznáte, že je to ten pravý, prostě to vycítíte. Doporučuji s partnerem nejříve bydlet na zkoušku, vdát se určitě, až ho opravdu dobře poznáte v dobrém i zlém. Držím Vám pěsti, ať takzvaného partnera své duše brzy potkáte.

Jak říkávala moje babička,„jo hochu život není lehký jako péříčko,ale těžký jako traverza“.
Tak to v životě chodí,nic moc se nedá nalajnovat.

Prosím pěkně,běžte na to logicky a né lidsky.
ZEPTEJTE SE SAMA SEBE.JSEM JÁ PRO NĚHO TA PRAVÁ A CO PRO NĚHO
1/můžu
2/chci
3/jsem schopna
UDĚLAT
PAPÍR A TUŽKU VLEVO KLADY VPRAVO ZÁPORY.a uvidíte .jak bude víc mínusů,tak to řešte
A hlavně zeptejte se sama sebe,jastli je partner s váma spokojen.A pak se teprv zeptejte jeho.Dokonce to je lepší v něčí přítomnosti a pak o samotě.a hllavně sledujte jeho ruce,poví víc než slova,muži totiž trpívají komplexem sebejistoty,který je ale vypěstován ženou,ať maminkou nebo partnerkou.
STAČÍ?No jistě,že ne,je to váš život