Je ČR povinná mně pomoci, když jsem jako podnikatel obětí pandemie?

Čili jinými slovy, člověk se chutě hrne do podnikání, protože je mu civilizovanou zemí umožněno, ovšem nesmí už mu být toutéž zemí ze stejně fundamentálních důvodů znemožněno.

Naopak omezení podnikání MUSÍ BÝT podnikatelským rizikem a pozor, toto je celkem zásadní podmínkou pro všeobecné blaho VŠECH na Zemi! Protože až začne docházet surovina (ryby, banány, dřevo, nerost. bohats., enyvej), MUSÍ pak existovat páka, která zastaví zmateného podnikatele, neschopného pochopit skutečnosti o jeho „NADLIMITNĚ“ prosperující společnosti a okamžitě ho zastavit – zrušit. Bez zavedení (umíráček už zvonil, takže OKAMŽITÉHO zavedení) takových pravidel jdeme s pány velkomožnými (podnikateli) všichni (VŠICHNI!!!) svorně do pekla! Už dnes je pozdě. RIP

Řádí kovídek, zastavení podnikavých i podnikavců je tedy nasnadě. Striktně. Bez emocí či ohledů. Kdo nechápe, je vůl. Kdo pochopil, dávno si pikýruje semínka zeleniny do kartonů od vajec, BUDE ÚNOR!

Admin, pls spravit diskuzi!!! Dát tl. nového příspěvku NĚKAM DALEKO od tl. odpovědi!!! Bo tady děcka zblbnou!

@zjentek Poněkud se mýlíš v tom hodnocení situace. V civilizované společnosti je lidem umožněno stát na vlastních nohách a živit se v oboru, kterému rozumí.

Pokud však stát, v zájmu blaha určité části nejohroženější skupiny občanů, omezí toto jejich ústavou dané právo, nelze v žádném případě hovořit o podnikatelském riziku. Dotčené osoby jsou pochopitelně povinny požadavkům státu vyhovět, to ale neznamená, že by jim stát neměl kompenzovat škodu, co jim takto vznikla. A je úplně jedno, jestli bude stát potřebovat pro to „blaho“ vypůjčit automobil, letadlo, nebo ti zakáže provozovat obchod s oblečením, či vlek. Proto se nakonec objevily i takové snahy, že otevřeno mít prodejny můžou, ale lidé z domů vycházet nesmí, klasický ojeb jak od Bureše. Podivné je, jak je na tom dnes Čína.

Čili jinými slovy, člověk se chutě hrne do podnikání, protože je mu civilizovanou zemí umožněno, ovšem nesmí už mu být toutéž zemí ze stejně fundamentálních důvodů znemožněno.

Naopak omezení podnikání MUSÍ BÝT podnikatelským rizikem a pozor, toto je celkem zásadní podmínkou pro všeobecné blaho VŠECH na Zemi! Protože až začne docházet surovina (ryby, banány, dřevo, nerost. bohats., enyvej), MUSÍ pak existovat páka, která zastaví zmateného podnikatele, neschopného pochopit skutečnosti o jeho „NADLIMITNĚ“ prosperující společnosti a okamžitě ho zastavit – zrušit. Bez zavedení (umíráček už zvonil, takže OKAMŽITÉHO zavedení) takových pravidel jdeme s pány velkomožnými (podnikateli) všichni (VŠICHNI!!!) svorně do pekla! Už dnes je pozdě. RIP

Řádí kovídek, zastavení podnikavých i podnikavců je tedy nasnadě. Striktně. Bez emocí či ohledů. Kdo nechápe, je vůl. Kdo pochopil, dávno si pikýruje semínka zeleniny do kartonů od vajec, BUDE ÚNOR!

Možná naše ceste nevede přímo do pekla, anyway tak či onak jdeme do kopru! Totiž ono rozšiřování podnikaní (nazval jsem „nadlimitním“) dnes nejde ruku v ruce s „přelidněností“ a jakousi spravedlivou snahou uspokojit „její poptávky“, nýbrž samotné generování obrovských zisků samo o sobě nemilosrdně vytváří reálné plýtvání, které si chudý spotřebitel sám u sebe ani neuvědomí, když jediným měřítkem jeho chudoby je spotřeba samotná a jeho NEÚMĚRNÁ spotřeba u něj byla NEPŘIROZENĚ spuštěna nemilosrdným marketingem společnosti pana podnikatele. Díky plýtvání spotřebitel neví, jak chudý ve skutečnosti je. Ale PAN PODNIKATEL TO DOBŘE VÍ dříve, než se do podobných kontraktů pouští. Takže, KDO ho zastaví? Jeho vnitřní hlásek spravedlnosti v něm? Je snad vůbec možné naivně doufat, že jeho podnik v něm zažehne a nastartuje tu nejčistší verzi jeho já? Ne, nikoli. Naopak! S jídlem roste chuť, atd…