Odpoveď byla označena jako užitečná

Nespadneš z koňa, keď naň nesadneš.
Rozum hovorí, nesadaj, spadneš. Čo urobíš, ustúpiš, alebo si overíš svoje schopnosti? Je rozum múdra voľba, alebo vôľa skúsiť lepšia?
Rozum hovorí, že proti presile nemáš šancu, koľkí ale vybojovali víťazstvo, práve preto, že ich nepriateľ podcenil.
Nie len na rozum iných sa spoliehaj, ale aj na svoj rozum a svoj vnútorný cit.

Publius Ovidius Naso bol múdry muž, ale riadil sa znalosťou a etikou svojej doby žil na prelome letopočtov, skorovesník Krista.

Upravil/a: led

Velice rozumná je tato zásada při urovnávání sporů u předškolních a školou povinných dětí. Zcela bez výhrady nebude platit u dospělých. Boj nebývá zpravidla tím nejlepším řešením. Moudřejší často ustoupí, dost často však jen proto, aby získal jinou výhodu. Zde platívá, že prohraná bitva, neni prohraná válka. U žen to dost často bývá nejlepší a nejschůdnější řešením při partnerských vztazích. V této oblasti je logika žen většinou trošku jiná než u mužů. Nechci tím říct, že špatná, to v žádném případě, je zkrátka jiná a nijak bojovat s ní vlastně úspěšně nelze.

Nemohu toto posoudit z pohledu muže.
Zajímalo by mě, jak by zněla otázka opačná.
…
Já jsem byla ta, která vždy ustoupila. I za cenu
svého pohodlí a nevyplatilo se mi to. Nyní je už
pozdě „bycha honit“ asi tak to myslím.
…
Byla jsem taková holka co sedávala v koutě a mlčí.
Všichni mě vždycky využili za mou dobrotu, starost
o druhé. Natropila jsem si to sama svou důvěřivostí
v lidi, tomu komu jsem pomohla, tak se na mě každý
vybodl. Ten, kdo mi pomohl byly spolužačky a jedna
dobrá kamarádka. Moje sestra nakonec ta taky, ale
s tou se někdy poškádlíme jsme přece dvojčata :)

Upravil/a: briketka10

Jak kdy. Někdy by ústup znamenal velké oběti, třeba i fyzické pak ustoupit nejde.
Nelze paušalizovat.

Tu knížku jsem zevrubně prostudoval, když mi bylo asi tak 16. Jediná kniha veršů, kterou jsem kdy měl a uměl zpaměti celé pasáže. Byla to moje učebnice, Násó byl učitel můj (tak kniha končí). Bezpochyby moudrý muž, aspoň tedy co se dobývání žen týká.
Moudřejší ustoupí, to beru, ale neřídím se tím bezvýhradně. Když z toho zavání hádka, nebo nějaké komplikace, tak si pomyslím své a zabalím to. Konflikty nemám rád. Když si myslím, že moje „pravda“ mi (nebo někomu jinému) bude ku prospěchu, tak na ní trvám.

Upravil/a: Kepler

Ano je to velmi moudrá rada, ale nemělo by to být bráno jako životní zásada. Vždy ustoupit nemá smysl. Kdo celý život ustupuje, ničeho nedosáhne. A pro život potřebujeme zdravé sebevědomí, kterému věčné ustupování moc nepřidává (to asi víme všichni). Občas si musíme pořádně zabojovat, abysme mohli jindy zase ustoupit. Ale jen do předem připravených pozic :)

Nechápu, jak jste zde slova Ovidia mohla jakkoliv kombinovat s moudrostí a dokonce tato slova konkrétní moudrostí označit. Možná je to návod, jak získat ženu, vždyť ale zároveň se tato slova také netají být návodem na postup, kterak muž ve společném svazku a soužití s ženou přestane být sám sebou, zeslábne a svou životní vůli, sílu a moc prakticky vrátí zpět do vagíny, odkud jí de facto sebral.
Domnívám se, že Ovidius tedy musel mít „obrácené hormony“, potažmo orientaci a ve svým společným svazku s mužem tedy podle včeho toužil po roli ženy ;), mějte se hezky, z.

Ano, je to rozumné.
I zde → jsem příklad…