Vědci mají představu deseti rozměrného prostoru. Nikde jsem ale nenarazil na nějaký model.

Na co se vlastně ptáš? Zřejmě je možné brát čas jako 4. rozměr, když to někteří dělají. Ale oproti základním 3 má poněkud jiná pravidla, proto ho jiní zas zásadně od základního 3d důsledně oddělují.

Pokud jde o skutečný prostor tam podle mně čas jako 4. rozměr nedává smysl. Pokud opravdu existuje vícerozměrný prostor, pak my jakožto 3D bytosti nemáme žádné smysly ani žádné možnosti jak z našeho 3D vystoupit, vyšší rozměr pozorovat či v něm s čímkoli manipulovat. Zato hypotetická 4D bytost by pravděpodobně byla schopna jedince (Tebe) z 3D vyjmout, ve 4D otočit a do 3D vrátit jako opačnou bytost píšící zprava doleva…

Matematicky jistě ano, na tom nic není vymyslet si klidně 11 dimenzí, jenže mozek víc než tři tak jako tak nepobere, už s vnímáním času jako dimenze časoprosoru a s tím spojenými deformacemi časoprostoru má mozek velký problém – je to hodně mimo naši představivost, … natož kdybychom do úvah měli zapojit nějakou další 🙂

Domnívám se že to celé ještě vnímáme hodně zkresleně, že nám tam něco jednotícího a něco velmi podstatného pořád uniká, protože ty naše stávající modely jsou možná vnitřně konzistentní, ale jakousi srozumitelnou eleganci platnou napříč mikrokosmem i makrokosmem, něco velmi podstatného v tom stále ještě přehlížíme a možná jsme v této fázi až příliš zabředli do příliš abstraktního vnímání vesmíru.

Upravil/a: anonym

DOST DOBRÁ otázka! Jejda Keplere – teoriíí je TOLIK (a všechny jsou dost NA HLAVU, pokud jde o jejich byť jen principiální pochopení)!

Popravdě řečeno tak čas je jen zvláštní formou dimenze. Nahlížet na něj je nejlepší z matematického hlediska (nejen podle mne, i když zrovna TOHLE dost dobře nedávám). Proto také hovoříme o čtyřrozměrném prostoročasu, třeba v STR/OTR.

Teorie superstrun (což je pokus o unitární teorii) ve svých počátcích vyžadovala 9tirozměrný prostoročas, pak přibyl 10. rozměr a nejmodernější M-teorie dokonce postulují 11 dimenzí, přičemž ty „nezřejmé“ jsou jaksi do sebe zhroucené. Co taková do sebe zhroucená/zavinutá dimenze reprezentuje, k čemu je vůbec dobrá?

Tohle se těžko vysvětluje slovy, ale zkusím příměr. Je to podobné jako s lineární rovnicí. Má/nemá platný kořen/řešení v daném oboru, tomu každý rozumí. U kvadratických rovnic v oboru R jsou obvykle kořeny 2 (vynechám možnosti nemá řešení a jeden dvojnásobný). PROČ nestačí jen jeden, proč něco přidávat, proč nějaké „tentononc v tom dělá chaos“? Protože to je matematická NUTNOST!

Jak jistě víš, tak grafem kvadratické funkce je parabola. A tato křivka může číselnou („výsledkovou“) osu X protnout 2×! (nebo jednou, tedy dotýkat se jí nebo vůbec ne > nemá řešení) Každé protnutí té paraboly osy X je řešením kvadratické rovnice a když tedy ta parabola osu X protne 2×, znamená to, že příslušná kv. rovnice má NUTNĚ 2 platné kořeny. Proto jsou u kvadratických rovnic kořeny 2 a nikoliv jeden jako u lineárních rovnic. (grafem lineární funkce je přímka a ta může protnout osu X pochopitelně axiomaticky pouze 1× – opět vynechávám možnost, že ji neprotne vůbec, popřípadě leží na ose X)

Fakticky to lépe objasnit neumím, každopádně z podobných důvodů teorie superstrun pro vlastní konzistenci NUTNĚ vyžadují další dimenze a fakt, že je nevidíme/nepo­zorujeme všelijak okecáváme/zdů­vodňujeme tím „zhroucením/zak­řivením do sebe“, no. Je to prostě tak, že doby kdy jsme byli mladí a prakticky všechno šlo nějak vyjádřit či ozřejmit SLOVY (přirovnáním, simulací atd.) jsou stejně jako naše mládí nenávratně v pr…kénku! Dnes si BEZ použití matematiky k pochopení této problematiky ani neškrtneš. :) Typicky „dvojštěrbinový experiment“, kdy JEDNA částice projde SOUČASNĚ 2 různými štěrbinami! Z rovnic je to jasné HNED, ale zkus to „lidsky pochopit“! ;) :D :D

Hezká babuchen, NJN, je vidět, že se vyznáš ty jeden chlívníku! ;) :)

Kde, se dá určit souřadnicemi, třeba zeměpisnými, nebo jinými v pravoúhlé soustavě, kdy, čas, to se dá určit podle nějakého počátku. Vlastně si můžeš dát počátek toho kde jsi a okamžik, ve kterém se nacházíš, jako počátek. Protože jsi teď a tady a záleží na tom, co budeš dělat. Není důležité, co jsi dělal. ¨takže můžeš začít kontrolovat svou náladu to by mohl být další rozměr. Uklidníš se, najdeš rešení, jak se dostata za určitou dobu z jednoho bodu do druhého. A to nemusí být jen fyzický pohyb. Třeba z bodu, kdy si chceš hodit mašli do bodu, kdy se ti všechno daří a podobně.