Je možné žít jen s vnitřním klidem bez myšlenek a emocí?

Či chcete, alebo nechcete, bez myšlienok a emocií nemôžte žiť. Aj vnútorný kľud je v istom zmysle emócia.

Nehovorím o chorom človeku, ktorý žije-nežije, kde aj smrť prichádza potichu, nebadane.

Upravil/a: led

Možné to je. Ale život zde má nějaký účel a my se máme něco naučit. Se vším, co to obnáší, různé emoce, bolest, láska, strach, štěstí,..
Vnitřní klid a mír, oprostění, duševní (i fyzická) rovnováha, nadhled, povznesení nad starosti a běžné těžkosti života. Meditací, sebeuvědomováním na vyšší úrovni, rozvíjením duševních schopností. Kromě meditace třeba joga, tchaj-ťi, různé bojové sporty (kung fu), astrální cestování, čchi-kung, aikido, alternativní medicína.
Účelem bojových sportů není (neměl by) být boj ani něco spojeného s agresí a snahou někoho přemoci a zranit. Jejich cílem je disciplína/kázeň, sebekontrola, rozvíjení a poznávání sebe sama, překonávání sebe, napojování se na různé síly a jejich využívání.

Čchi, ki, prána, tao, arché (a v jistém smyslu i Velký třesk – ten původní bod z něhož vše pochází) – označení asi skoro pro totéž. Čakry, aura, jin a jang, ba, různé filosofie. Tím se zabývej, popřípadě to rozvíjej a poznávej, když se chceš „oprostit“ a mít klid. :D

Tak například v ČRdeli to VŮBEC NEJDE – vždycky tam bude někdo, kdo tě bude nutit přemýšlet a být emotivní. Stačí ti sebrat sociální jistoty a mediálně rozšířit, že je nutné, aby sis našetřil sám a už v tom jedeš (mimochodem v ČRdeli běžná „jistota“, s kterou po čas pracovně aktivního života tak nějak rosteš).

K čemu by takový život byl?