Jde, aby existovala vševědoucí a všemohoucí bytost?

To patrně bude řeč o jedné osobě, která už veřejně a tak jak jí je hodno dlouho neukázala své kvality, jak má pak člověk prokázat ty své, když ten ideální vzor předvede jen to co chce, aby vidět nebylo, to pak holt člověk musí vidět něco, co někdo jinej nechce, aby viděl..
Dokument zůstává ve svém hodnocení, ale tohle není nic víc než zvrácená logika 👎. Ať si klidně na sebe přivolám hněv všemohoucího, ale když na sebe třeba nechci chaos, tak to nechtění neřešit zaváděním bordelu, sorry, to jsou hry, ve kterých chybí to hlavní, výhra. Když se člověk nesmí ani těšit, aby na sebe ten hněv náhodou na sebe nepřivolal, tak je zároveň i hrdým sklízejícím výsledků, prázdný vděk skrze prázdné modlitby, proč se pak po mně chce bezpodmínečnâ víra a víra a bezpodmínečnâ víra, tak za co vlastně? To ať si ten někdo sežere i s tím hákem, co tam strká.

Nelze. Nikdo nedokáže vše a nikdo nemá neomezené znalosti.

jde

Já se spíš domnívám, že taková bytost, nějaký bůh nebo bohové, musí být nutně obojí. Podle mě se vylučuje, aby byl/i všemohoucí a nebyl/i vševědoucí. Všemohoucnost musí nepochybně zahrnovat i vševědoucnost. To se taky myslí i slovem omnipotentní.
Když se zamýšlíš, tak je jasné, že všemohoucí musí být i vševědoucí (jinak už by nebyl všemohoucí).

A možná to platí i naopak. Pokud existuje/existují, tak jsou třeba všemohoucí díky té vševědoucnosti. Vědomosti jsou moc. A když víš a znáš úplně všechno a co jak funguje… Můžeš to pak i ovládat.

Všechno vědět znamená mít všechny informace ze všech míst ve vesmíru. Tudíž vševědoucí bytostí by mohl být jedině sám vesmír. Všemohoucí není ani vesmír, protože funguje podle fyzikálních zákonů a nemůže dělat něco, co není v souladu s nimi. Tak to vidím já, ale je možné, že Chuck Norris by se mi vysmál, že on přece ví všechno a může dělat všechno.

Toto je filosofická a teologická otázka a odpovědi se mohou lišit, v závislosti na názorech a přesvědčeních každého jednotlivce.

Z filosofického a logického hlediska je možné namítnout několik problémů. Například paradox všemohoucnosti – pokud je někdo všemohoucí, může vytvořit kámen, který sám nedokáže zvednout? Pokud ano, pak neexistuje nic, co by nemohl udělat (včetně vytvoření takového kamene), ale pokud kámen dokáže vytvořit a nedokáže ho zvednout, pak není všemohoucí. Pokud takový kámen vytvořit nedokáže, pak opět není všemohoucí.

Z filosofického hlediska se také často diskutuje, zda je vůbec možné, aby byla nějaká bytost vševědoucí. Jde třeba o takzvaný paradox vševědoucnosti – pokud je bytost vševědoucí, dokázala by předpovědět své vlastní rozhodnutí předtím, než ho učiní? Pokud by dokázala předpovědět své vlastní rozhodnutí a pak se rozhodla jinak, pak její předpověď nebyla správná a ona tedy nebyla vševědoucí.

Z teologického hlediska však mnohé náboženské tradice, včetně křesťanství a islámu, učí o existenci vševědoucího a všemohoucího boha. Prostřednictvím víry a důvěry v těchto tradicích se takové otázky často řeší nebo překonávají.

V kontextu vědy a logiky se tedy zdá, že existence takové bytosti by mohla být problematická, ale v kontextu víry a náboženství je mnoha lidem přijatelná. Toto je jedna z oblastí, kde se střetávají a spolu soupeří víra a rozum.