„Praslovanské *udъ lze nejlépe vyložit z indoevropského *au-dho-, složeného z *au- ‘od, pryč’ ( :u) a odvozeniny od *dhē- ‘položit’ (viz :dít se, :dít). Původní význam by pak byl „co je položeno stranou (od těla)“.
(Rejzek J.: „Český etymologický slovník“, LEDA Praha 2001: 726)

Upravil/a: quentos

Význam tohkto slova

Úd (zastarale též oud) může být:

končetina
penis – pohlavní úd
úd (hudební nástroj) – arabský hudební nástroj
přeneseně též odnož, výhonek, nějaký orgán, dílčí část celku, kterou lze v přeneseném smyslu považovat za končetinu

viz odkaz

https://www.go­ogle.com/sear­ch?q=Wikipedi­e+%C3%BAd&oq=Wi­kipedie+%C3%BAd&aq­s=chrome.0.69i59j0i22i­30l6j69i60.

Podle Rejzkova slovníku

Poslsky udo ‘stehno, kýta’, starorusky. udъ, s./ch.
ûd, staroslověnsky udъ. praslovansky . *udъ lze nejlépe vyložit z ie. *au-dho-, složeného z *au-
‘od, pryč’ ( :u) a odvozeniny od *dhē-
‘položit’ Původní
význam by pak byl ‘co je položeno stranou (od těla či u těšla)’. K podobnému tvoření např.

:záda, Staročesky č. zad ‘zadní část, zadek’ (do novočeštiny . přešlo v pl. tvaru asi podle prsa, bedra
ap.). Všesloalovanské slovo
Praslovanskyx sl. *zadъ ‘zadní část’ je
zřejmě tvořeno z předl. *za ( :za) a
odvozeniny od ie. *dhē- ‘položit’ (viz
:dít se), původní význam tedy je ‘co je položeno mimo tělo. Úd dnes vpředu mezi nohama.

Ještě původ slvoesa dít

dít zast. ‘říkat’. Stč. dieti, 1.os. přít. děju
i diem. Ve slov. jazycích dnes v tomto
významu řídké (hl. dźeć, sln. dejáti).
Psl. *dě(ja)ti vychází z ie. *dhē- ‘položit, stavět’, klást pak ‘dělat’ a od toho ‘říkat’. Starobylost tohoto významového
posunu dosvědčuje chetitské ‘klást’ – je kladeno mimo tělo , např. je položeno vzadu’ ´záda

Upravil/a: annas