Jakého původu je rčení „poslední zvonění“ ?

Stejnou otázku jsem sama vložila.

Okopírovala jsem Vagrovu odpověď.

Říká se, že historie „posledního zvonění“ souvisí s pohřbíváním lidí.
Aby nemohl být omylem pohřben člověk ještě živý,/což se kdysi stávalo/ byl mu přivázán na zápěstí provázek, který byl vyveden nad zem a tam spojen se zvonečkem.Takový ještě „živý nebožtík“ měl možnost zatahat za provázek a tak mohl být rychle ze země vyhrabán.
Proto ještě několik dní byl hrob hlídán.
Z této praktiky vzniklo rčení „poslední zvonění“, které v poslední době mnoho lidí dává do souvislosti se školou.

--
Narazila jsem na jeden článek, kde se píše o posledním zvonění, které souvisí s tzv. svatým týdnem.

Doplňuji, třeba se informace bude někdy hodit.

"Poslední zvonění a svatý týden

Doba vzniku a původ tzv. svatého týdne, tedy týdenního volna před maturitní zkouškou, jsou zahaleny tajemstvím. Název svatý snad pochází z 19. století, kdy na významné církevní svátky bývalo volno. Kdy však začalo být studentům umožňováno toto studijní volno, není jasné.

Obdobné tajemství halí i tzv. poslední zvonění, tedy rozlučku studentů se střední školou. Tradice pravděpodobně vznikla až po druhé světové válce, protože jak rakouské, resp. rakousko-uherské, tak posléze československé školní řády zakazovaly studentům v podstatě jakékoli takovéto akce, zvláště pokud by byly spojené s vybíráním peněz.

Dokazují to i vzpomínky studentů, kteří vždy hovoří o abiturientském večírku (tedy oslavě po složené maturitní zkoušce). Jedinou, zatím nalezenou, výjimkou je událost, která se odehrála na gymnáziu v Jaroměři, kde za druhé světové války byly dva maturitní ročníky sloučeny v jeden a polovina studentů byla totálně nasazena. Právě tito studenti měli chodit s hudebními nástroji po budově školy a loučit se. Tato událost byla literárně zpracována Jaroslavem Žákem, který právě na jaroměřském gymnázium učil v letech 1936–45, v knize „Konec starých časů“, kde však byla umístěna do období po 25. 2. 1948.

Je pravděpodobné, že zvyk „posledního zvonění“ vznikl v 60. letech 20. století v souvislosti s uvolňováním politické situace. V 70. a 80. letech 20. st. pak velmi záleželo na momentální situaci i konkrétním místě – někdy bylo poslední zvonění povoleno, někde zakázáno. „Masové“ obliby pak dosáhlo až po r. 1989. I zde se formy liší – v některých případech se loučení odbývá výhradně ve školních budovách, někdy studenti obchází po obci, ve které škola stojí."

http://www.npmk­.cz/muzeum/nej­castejsi-dotazy-historie-skolstvi

Zdroj: http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/nevite-jaka-je-historie-posledniho-zvoneni-pri-

Upravil/a: annas

„Poslední zvonění“
…se týká studentů, kteří končí školu
Těm naposledy zazvoní školní zvonek.

…a začne jim „zvonit hrana“ /podle Ernesta H./

Posledné zvonenie „umieráčik“ sprevádzalo u kresťanov poslednú cestu človeka – odchod duše z tela mrtveho.
V škole ide o rozlúčku školy so študentami.

s tím živým nebožtíkem a zvonečkem to je fakt morbidní…naštěstí, dneska máme mobily a plutoniové články s životnosti 100 let