jakě zvyky bývaly na štěpána za dob našich babiček

Sv. Štěpán byl ohnivým vyznavačem a šiřitelem Kristova učení. Byl proto obviněn z velezrady židovské víry a před branami Jeruzaléma roku 37 ukamenován. Jako světec byl považován za patrona koní. S jeho svátkem je spojena tradice koled a koledování. V tento den chodily na koledu nejen děti, ale i kantoři, ponocní, obecní chudí, zpívali koledy a dostávalo se jim za to výslužky, zřejmě na památku toho, že sv. Štěpán zastával „úřad almužníka“ v mladé církvi.
Býval dnem, kdy končila zpravidla čeládce roční služba u pána (proto Na Štěpána není pána) – vystoupila-li čeládka tento den ze služby, měla do Nového roku prázdniny, jímž se říkalo „vánočky“ a do služby nastupovala až po Novém roce. Jistě to uvítala stejně jako naše děti vítají své „vánočky“, v nichž mohou na několik dní zapomenout na školu.
Většina zvyků se však udála v době mnohem starší, než žily naše babičky. Dnes se stalo tradicí chodit na návštěvy místo koledování a přinést malý dáreček.

Doplňuji:
http://pamato­vacek.blog.cz/0812/va­nocni-kalendarium

Upravil/a: annas

„Na Štěpána není pána“, tvrdilo staré pořekadlo – na tento den totiž kdysi začínal rok a měnila se i služba vesnické chasy. I ve starém Římě dostávali otroci v tuto dobu při saturnáliích dočasnou svobodu. Veselí souviselo s tím, že se vyplácela celoroční odměna, což byly kromě peněz i naturálie, šaty a dary – například pěkná vánočka.