Jaké rozličné možnosti se nám skýtají při vyhledávání smartphonu po jeho odcizení?

cappuccino: To je, samozřejmě, kecá. 🙄

Protože Poláci na UE regulaminy stran roamingu řádně píčovali, svýho času. A tak roaming UE je notně omezený, v podstatě dávají abonamentowi jenom to, co opravdu musí, a pokud chceš čerpat víc, potřebuješ si koupit pakiet (danych) w UE.

To je první věc. Druhá je, že Poláci striktně uplatňují právo na politiku like at home.

Prostě a jednoduše, pokud máš polský číslo a budeš, třeba, 20 hodin denně 355 dní v roce přihlášená k českýmu operátorovi a 5 dní v roce k polskýmu, bez roamingu UE, tak ti přijde SMSa, že se tak chováš, že máš své chování změnit, nebo doložit, že jsi polský resident, v opačném případě ti budou účtovat dopłaty.

Doloží to, třeba, polskej pendler: bydlí v Cieszynu na polskie stronę, robi v Cieszynu na czeskie stronę. Logicky tak bude, třeba, 10 hodin v roamingu pondělí až pátek. Plus si o weekendu zajede – do Ostravy, Ptákolandu, atp. No, tak pošle operátorovi foto nájemní smlouvy v Cieszynie a mañana. Třeba.

Ale Dutohlav I., vyjebanec, z boží vůle chuj, hlava pomazaná, vévoda všech Malgašů a dědičný pán na Vrbovém, asi těžko něco doloží. Musel by pořád měnit SIM karty, pak by to šlo. Jinak dávno ne! 🙄

IceT: Kdyby ten zloděj, nebo nepoctivý nálezce, ten mobil okamžitě vypnul, doma, aniž by ho zapnul, vyndal SIM kartu, pak si našel, jak se do toho konkrétního modelu nahrává firmware, stáhl si firmware do počítače, pak dal na SD kartu, nebo připojil mobil k compu a nahrál znovu systém, tak má čistý telefon, prakticky jak z fabryky a najít ho jde jedině náhodou skrze IMEI. Ale to od něj musíš mít papíry, že jo, a pak ho musí Carabineros najít, v podstatě náhodou.

Jenže, většina zlodějů, nebo nepoctivých nálezců, jsou idioti. To, co jsem popsal, je nad jejich schopnosti, nehledě na to, že oni ani neví.

Logicky: k čemu by mi byl cizí mobil? 🙄 Mobil má hodnotu cca 5 – 10t, dražší mobil nemá smysl, levnější bude na hovno. Jednoduše, mobil mám, až už se jeví unavený životem, koupím nový, ten unavený nechám do zálohy, a tak furt dokolečka dokola. Mám mobil, co se mi líbí, vyhovuje a stíhá levou zadní, co po něm potřebuju.

Když najdu mobil, snažím se zjistit, čí to je. To jsem takhle našel na zadní pětce iPhone, starej, malej, ještě s lighting konektorem. Zjevně to patřilo nějaký pubertální holce.

Mobil byl zamčenej a vybitej. Ale já lighting kabel mám, kdysi jsem měl sluchátka, co se tím nabíjela. No ne, protože ten krám si pod tou sedačkou vzadu na motoru pobyl. Kdyby slečně nepsali jiní pubertální geronti na f, nebo IG, nebo tak něco a mobil pořád nepípal, tak bych ho našel, buďto, až po nějakým prudším brzdění, nebo by ho, spíš, někdo čórl.

A tak, když jsem ho našel, baterka měla asi 18% a mobil zamčenej.

A tak jsem vzal mobil k sobě, mám takovou ‚kabelku na kabely‘, takový pouzdro, organiser, na tyhle věci. Našel jsme lighting, píchl mobil na to a čekal, jestli se ta mrdka bude nabíjet, protože iPhone ti nemusí ‚sežrat‘ každej kabel, a já originál, samozřejmě neměl. Jo, normálně se nabíjel. Jinak ho stačí vypnout, ta ochrana je elektronická, vypnutý iPhone dobiješ jakýmkoli kabelem.

A tak hledám, na tý zamčený stránce, nějaký contactos de emergencias, nebo tak něco. Jj, měla to tam, frajerka a měla to vyplněný. Tam ‚táta‘ a ‚máma‘. Říkám, zavolám mamá, s babou bejvá lepší domluva.

Tak opíšu to číslo, výtočím, zvedne to baba, říkám, že jsem chauffeur, že jsem našel mobil, kde v contactos de emergencias bylo tady tohle číslo jako ‚máma‘, tak že volám, protože s ženskou bejvá lepší domluva.

Baba byla překvapená, že jsem to našel, říkám, že to fakt nebyl problém, ale že holka je šikovná, že to má vyplněný. Jinak by mobil putoval do deponace, a to by tak tejden trvalo, a tam by se v tom fakt nikdo nehrabal.

Mamá děkovala, říkám, že fakt není za co, že i pro mne je nejlepší, když se to vybaví co nejkratší cestou. No, že holka ztratila mobil, ale nevěděla kde. Říkám, že jí má příště podrobit outrpnýmu vejtazu, kde byla, co dělala, až si vzpomene, kde Sicher měla ještě mobil u sebe. Pak stačí trasovat, kde všude od tý chvíle, než dorazila domů, byla. A pak obvolávat všecky, kde byla – mobil popsat, dát kontakt s tím, že kdyby se našel, ať se ozvou.

Že kdyby to udělala, dispečerka by mi volala, já v tý době mobil neměl, ale prolezl bych bus. Vysvětlil jsem jí, jaké štěstí holka měla, že v autobusu se moc mobilů nenajde.

No, tak jsme se domluvili, kde a kdy si pro něho holka přijde Holka přišla, říkám, ať mi řekne svoje telefonní číslo (já se tím mobilem, před tím, prozvonil), zkontroloval jsem, že to souhlasí, dal jí mobil, holka děkovala a podala mi obálku, že mi to posílá máma. A v ní bylo poděkování a šest stovek. Což při ceně toho krámu bylo vyšší nálezné, než na jaký bych měl právo podle práva – takže to potěšilo. 😎🤷‍♀️

Já nevím kolik přesně, ale tak dvacet mobilů jsem určitě nějak našel a odevzdal. V buse, v obchodě, různě. U většiny vůbec nevím, jak to s nimi dopadlo.

Zajímavé ale je, že poslední dobou pubertální geronti mobily nosí, že to našli. A to i tací, že bys to do nich neřekla. Nevím, asi je to dobou, vztahem k tomu mobilu, že prostě i pro ně je nepředstavitelné bejt bez mobilu, tak… 🤷‍♀️ Dřív to nebylo zvykem!

@filip2 Tak zrovna ten panáček, co měl ten mobil u sebe nevypadal na to, že by uměl do dvou napočítat, natož pak nahrát ty věci, prostě si s tím pohrát. Když ho ani nenapadlo mobil vypnout úplně. Kdyby s tím šel do zastavárny, tak by hned po zapnutí vyskočila zpráva, že je to nahlášeno na PČR.
Vím, že jsou borci co to umí obejít, i nepoctiví zastavárníci.
Osobně se mi nestalo, že by mi někdo ukrad mobil, nebo, že bych ho někde nechala.

@iceT Já mám v tomhle, řeklo by se, štěstí, ale ono to není štěstí, je to první zákon vesmíru, že co vysíláš, to sklízíš.

Vzpomínám si, že v pubertě, nevím, v 16 – 17 letech, jsem čórl v knihkupectví malou knížku. A připadal jsem si, jak mistr světa, víš jak, a pak, nevím, za rok, asi, mne to mrzelo, ale tak nepůjdu a knížkou zpátky, že jo… 😅 Ale to je všecko, k tý pubertě to, asi, tak nějak patří, víš co, žíly mi to nerve, ale já našel takových věcí, za život, všecko jsem vrátil, odevzdal. A nebyly to věci vysloveně, jak když najdu mobil, který je mi obecně k ničemu. Ne, nikdy mne to ani nenapadlo si to nechat.

Takže zatím, co jsem ztratil, to se mi vrátilo. Jo, ztratil, zapomněl, většinou jsem si vzpomněl za 5 – 10 minut a dupal zpátky, ale byly i případy, že mi to samýmu hlava nebrala, co za kokota jsem to tehdy dělal, prostě vůbec by ti to hlava nebrala a vrátili mi to typi, do kterých bych to fakt neřekl! 🤷‍♀️

Tady ti lidi, co popisuješ, umí obecně, v životě, jenom brát, neumí dávat a neumí sdílet. A pak se jim to, samozřejmě, vrací… 🤷‍♀️

Elkon, mnoho možností? 😮😮😮

Ty se mi snad zdáš..