Jaké místo vám nahání strach a husí kůži?

soudy,klepu se,nemůžu pořádně dýchat,natož myslet a to i případě,kdy jsem navrhovatel já…před jednáním u soudu,nejím,nes­pím apod,prostě hrůza

Nejsilnější zážitek mám doposud z návštěvy koncentračního tábora Osvětim v Polsku. Hluboký prožitek vyvolává nejen pohled na hromady vlasů, brýlí nebo dětských nočníčků, ale celá atmosféra tohoto místa. Cítil jsem docela silně jak tam dodnes vyzařuje utrpení a hrůza lidských bytostí, které zde byly mučeny a vražděny. Každému návštěvu doporučuji a náckům dokonce povinně, ale vícekrát bych tam již nevstoupil.

Strach mi nahání vody, která je všude kolem mě a já jsem na houpající se loďce a pevnina v nedohlednu, k tomu představa té hloubky pode mnou a ty ryby a jiná havěť v ní. Asi jsem se v minulém životě utopila.

Mauzoleum v Moskvě.Strach? Spíš odpor z vycpanýho psychopata.
Mimochodem – M. bylo dost dlouho zavřené.ON měl výročí,tak mu dávali hobla a přetrhli ho.

Me nahani husi kuzi a zaroven i nejak zvlastne pritahuji velke vodni stavby – prehrady, mosty atp. Z dalky mi to prijde fascinujici, ale predstava, ze se treba pri plavani k ni nejak priblizim, tak je mi uplne soufl… Vysoka zed, ktera cni z hluboke vody, obri turbiny brrrr.

Když někdo odhodi novorozeně.

Já bych nevlezla do úzkýho prostoru – třeba někde v jeskyni. Kde bych se nemohla posadit, otočit a tak. I při pomyslení na to, že bych někde mohla takhle uvíznout, se mi začíná těžce dýchat. A přitom jsem nikdy nikde neuvízla a v dětství jsem neměla problém někam vlízt.

Jaderne elektrarny,vulkany a vojenske zakladny-to jde mimo muj krok tam vstoupit.Jinak Lanzarote co by dovolena na me by pusobila husi kuzi,lavova smutna zeme.

Hřbitov v noci navíc za zvuku nějakách ptáků, sov, netopýrů… už nikdy víc! Dělá mi problém jít v noci i KOLEM hřbitova. Hřbitov máme kousek od domova, procházím tudy vždy, když jdu pozdě domů a už nejede MHD.