V několika bajkách je medvěd mrzutý, lakomý, protivný, starý znuděný, předvádí se.
Dosaď si vlastnosti lidí.

Devadesátiletý děda si vzal mladou slečnu a po pár měsících povídá Svému doktorovi, že budou mít děťátko.
Doktor povídá: „Víte co? Povím vám příběh. Jeden zapomnětlivý roztržitý chlápek šel takhle jednou na lov, ale místo pušky si omylem vzal deštník. Najednou se proti němu na mýtině vyřítil medvěd. No, a chlápek namířil deštník a medvěda zastřelil!“

Děda ihned vykřikl: „Ale to je blbost! Toho medvěda musel zastřelit někdo jiný!“ „Jo, přesně tak!“

Taky názor.

Silné a trochu tupé.

Velké a chlupaté? Neřekla bych že každé zvíře zosobňuje určitý tip postav. V bajkách jde o pointu, o ten konec. Zvířata sice představují lidi, ale vybírají se taková, jaké se zrovna na ukázku hodí. Navíc v každé bajce to určité zvíře zobrazuje svou jinou tvář.