Jaké jídlo si dát k večeři, aby nezatěžovalo tělo před spaním v horku?

Možná že tělo zatěžuje mít všechny složky potravy tzv. na jednom talíři. Protože se pěstuje kult pestré stravy. Klidně bych zvolila buď bílkovinnou večeři- maso, sýry, vajíčka (i se zeleninou) nebo jen sacharidovou- pečivo, ale ne sladké. Pokud i ovoce, tak kiwi zaručí klidnější spaní. Kiwi bych zkusila každý večer aspoň několik dní, jako kúru.
https://www.y­outube.com/shor­ts/l50NXt5aY9k

To není otázka s odpovědí na pár řádek… 😉
Každý z nás je svého druhu originál. Každému vyhovuje něco jiného, s ohledem, na již vzniklé dyspeptické obtíže.
BOHUŽEL, i „rady“ a doporučení některých výživových poradců (obecné, moderní…), jsou často scestné. Nevyhovují všem.
Základní nesmysl je heslo „večeři dej nepříteli“ (opak je pravdou). Problém nastává tehdy, když dodržuji doporučení – večeře do 18. hodiny, v případě, že jdu spát ve 22–23h. Takové tělo v noci strádá hladem! Nemá co zpracovávat.
Další OMYL je „odbýt“ večeři mléčným výrobkem, dát si před spaním (2 h před) jogurt. A to si ještě naiva myslí, jak „pohladil“ žaludek nebo střeva. OPAK JE PRAVDOU. Taková střeva úpí a trpí při zpracovávání mléčné bílkoviny na noc.
ZÁSADNÍ PROBLÉM evropské populace (až 80%) je deficit stavebních prvků a paliva pro mozek (řídí veškeré pochody v těle). Minerály a vitamíny.
Už přes 20 let se přetřásá (včetně médií), že v zelenině a ovoci nic moc z toho nenajdete. Je to dobrá vláknina… Ani ten pro Evropana ničím nevýznamný banán nemá takové složení jako ten čerstvě sklizený a snědený tam, kde vyrostl. Ty nedozrálé, zelené banány, které „dojdou cestou“ a v úpravnách, mají jiné vlastnosti.
"Při špatném spánku a nespavosti člověku nejčastěji chybí hořčík, vápník a železo. "
Hořčík s vápníkem se navzájem potřebují, aby si tělo dokázalo vůbec něco přisvojit!!! V jednom dnu mít optimální příjem obou prvků (bez deficitu B vitamínů, D a C). O modrých světlech obrazovek, displejů (nedostatek melatoninu) a nedostatečném zatemnění, se bavit nebudeme 🙂 Dotaz je zaměřen na stravu – večeři.
TEDY důležitý je čas při obvyklém usínání a čas posledního jídla.
Lehčí večeře = zdravější a vyhovující tuky. Lehčí druhy masa. Ne červené (vepřo knedlo zelo), může být těžší než drůbež, ryby, králík.
Když VEJCE, raději vařené než míchané nebo volské oko. Vařené vejce je ze všech možných úprav nejlépe stravitelné.
ZELENINA – zvláštní kapitola 😐 V létě nás láká syrová a studené saláty, ALE kolika lidem vadí syrová paprika, rajčata, salátová okurka, cibule, česnek.....
V lepším případě jen říhají nebo mají pocit těžkého žaludku. Večer zelenina – ANO, ale taková, kterou mohu lehce zblanšírovat, hodit na pánev, gril nebo do trouby (čili rychlá tepelná úprava).
Raději brambor k večeři než knedlík, těstoviny z bílé mouky s omáčkou a těžkým masem.
BÍLKOVINU ano, ne mnoho, a lehčí druhy masa, ryby. PROTOŽE hlavně bílkovina/protein SYTÍ. Dostatečně, bez pocitu hladu a zdravě (na rozdíl od sacharidů).
Neméně důležité (obecně) je pravidlo nepít větší množství tekutin před jídlem a během jídla!!! Napít se až po. Zapíjet jen malými doušky (když to musí být). Žaludek pak člověku odvede dobrou práci. Trávicí tekutiny, kyseliny – nejsou naředěné a nedostatečně zpracovaný obsah žaludku (ještě netekutý) se pro nevhodný příjem tekutiny (pití) ⇒ předčasně neposune do střeva.
To je asi tak k malému základu.
DALŠÍ téma by byla nevhodná kombinace jídel a bílkovin v jedné porci jídla. To může právě na noc více činit obtíže, zátěž pro práci organismu. Jako je třeba sýr x šunka, maso 😕 Jedno nebo druhé. Ta druhá bílkovina čeká ve frontě na zpracování (kazí se, hnije, páchne a v lepším případě, je jen pocit těžkého žaludku, říhání, větry, ten vzniklý plyn někam musí 😉 i řádit ve střevech.
Stejně tak buď zelenina, nebo ovoce – NE obojí, v jedné porci. Howgh.
Zbytek si člověk musí nastudovat, zjistit, ověřit SÁM, pokud nezískal dobré stravovací návyky doma, v rodině. Případně od skutečných odborníků (nejsou vždy mezi zdravotníky, nutričními poradci).

Upravil/a: quentos

Ja mam rada rajcata s mozzarelou a bazalkou, k tomu bagetu.
Nekdy si udelam okurkovo-rajcatovy salat a nastrouham do nej balkansky syr.
A kdyz me treba pozdeji popadne hlad, dam si par kosticek tvrdeho syra.
Na „lepsi“ veceri si davame hovezi carpaccio s oblohou.
Carpaccio se da ale udelat i z cervene repy.
dalsi priklad:
https://varime­dobroty.cz/re­cept/jarni-salat-s-redkvickami-a-okurkou/?utm_sou­rce=www.seznam­.cz&utm_medium=sek­ce-z-internetu#dop_ab_va­riant=0&dop_sou­rce_zone_name=hpfe­ed.sznhp.box

Upravil/a: cappuccino

Chjo… Tak já nevím. Zátěž, zátěž… 🤔🤔🤔 Tak já ti konečně už pro jednou vysvětlím, abychom spolu měli úplně jasno.

Ok, asi takhle. Já když normálně makám, fyzicky, tak jak se na zdravého a slušného člověka sluší a patří, cítím se pak zatížený. Tělo mi řekne. Vlastně mně můj organismus sdělí: hej, zjentek, vypni už, cítím se příliš zatížený. Tolik stručně, asi.

Po jídle ale nic takového necítím a ještě jsem „nepotkal“ jídlo, po kterém bych se zatížený cítil (pokud tedy nejsem komplexní chuj a znám definici slova ZÁTĚŽ). Takže neřeším, protože žádný můj organismus mně nesděluje, rozumíš mi? Já totiž před spaním v horku, obvykle polo-sedím neb polo-ležím vyvalený ve fotelu a to fakt, ale opravdu moc fakt, moje tělo nic nezatěžuje. Bo hnípu, vyvalený ve fotelu. Cítím se v tu chvíli jak ta lemra, líná. Bo kdyby ano, kdybych zatěžovat, CÍTIL BYCH ZÁTĚŽ, víme? Ale to se už opakuji. Rovnice tedy zní: nemakám, dělám úplné hovno = nemůžu být nijak zatížený. 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

Zkus z výše uvedených informací nějak vyjít, třeba se ti život obrátí tuze k lepšímu, aj si fajně pojíš, bez ostychu, a hlavně: Jestli se obáváš, že ošulíš smrt, tak tě uklidním: ne, neboj, neošulíš. Čili, na to se úplně vyprdni, na takovou nějakou tvoji osobní domnělou „zátěž“. A moc nečti. Je to kolikrát úplně zbytečné, protože:

Až ti na organismus poprvé v životě dopadne zátěž, pocítíš to, neboj. Pokud zátěž nevnímáš, obvykle nejsi zatížený, ale… Pokud jsi zátěž skutečně nikdy nepoznal, možná opravdu vnímáš zátěž tam, kde úplně moc vůbec žádná zátěž prakticky není. Pochop. Protože tohle bude jinak tuze oříšek, ti to „vyřešit“. Heleď, nedělej si ze života úplně zbytečné peklo, co řešíš tady ty, platí jen tady na serverku, v běžném reálném životě nic takového neplatí. Víš? Snad ti tato informace nějak pomůže. Zatím to vypadá, že tvůj problém se „zátěží“ je jenom ve tvém mozku. A na to ti nic nepomůže. Navíc, podle mého jsi ty odpočatý až až. Nakonec můžeš si vytvořit kupř. nějaké vlastní kalorické tabulky, ale ty ti budou prd platné, budou úplně k ničemu a pomohou ti jako mrtvému zimník, i když jako placebo pracovat klidně mohou. Dokonce si troufám uvažovat, že konkrétně na tvou psychárnu dokonce takové nějaké tímto způsobem i zaberou. 🤷‍♂️🤷‍♂️.. 🤦‍♂️

Dej si tedy něco lehkého. Třeba zeleninový salát

Da ny je třeba doplnit, resp. rozporovat, v jednom zásadním bodě: „nepít před ani během jídla, napít se až po“. To je právě jeden z největších vžitých omylů západní civilizace. Žaludeční šťávy se ředí PRÁVĚ pitím po jídle a ten všeobecný západní zlozvyk pít po jídle západní civilizaci zkracuje život. Proč je v Indii a všeobecně na Východě tolik lidí, kteří se ve zdraví dožili 100+ let? Samozřejmě nejen kvůli tomuto, ale jedná se o jeden ze zásadních rozdílů ve stravovacích návycích.
Něco k zamyšlení: Když se přežereme obědem a zalejeme ho pivem, proč máme tak náhle chuť na kávu a něco sladkého? Vždyť jsme měli před chvílí dojem, že už se do nás nic nevejde…
Je to právě proto, aby jídlo nápojem nekončilo, ale aby byl nápoj „uprostřed“. Takže kávu a dezert si neodpírat! Tělo si řekne, co potřebuje. To to pak raději jít ven rozchodit (nikoli rozběhat). Další problém západní civilizace je právě v tom přežírání (schválně jsem volil ten výraz, aby utkvěl). Ono přísloví „Jez do polosyta…“ nevzniklo náhodou. Ideální je mít po jídle tak „trochu hlad“.

Upravil/a: quentos