Jak vypadá týrání zvířat z nedbalosti?

Hranice mezi hrubou nedbalostí (tj. že činec věděl, že způsobit může, ale nepředpokládal to) a nepřímým úmyslem (tj. činec věděl, že může způsobit, a byl s tím srozuměn) je velice subtilní, velice často se nedá skutkový stav zjistit tak, aby na tu hranici bylo lze objektivně ustanovit, a pak, in dubio pro reo, platí, že je na konání čince nutno nahlížet jako na konání v hrubé nedbalosti.

Rozdíl je v tom, že někdo např. má psa s nádorem, ví o tom, že ten pes má nádor, nechce na to vynaložit peníze, na tu léčbu, a

• věděl, že ten pes může na tu rakovinu umřít, ale nedbal toho: nechtěl psa zabít, ale bylo mu to jedno, pak jde o nepřímý úmysl psa zabít,
• věděl, že ten pes může na tu rakovinu umřít, ale říkal si: však ona nebude zhoubná (ale nenechal udělat odběr a poslat ho do laboratoria), však kdysi psi taky žili s nádorem a nikdo je neoperoval a žili byli, atp. Tedy, on věděl, že může způsobit smrt psa, ale nepředpokládal to.

Není tak dávno, kdy bylo zcela běžné, měl-li hlad pán, tak měla hlad i celá jeho rodina a nebylo to nijak trestné, hladovět.