Jak to dělají hudebníci, že si pamatují 10 až 20 písní (slova, hudba, choreografie)co hrají na koncertech jiných akcích?

10 písní ? Tak to si myslím že by toho moc neuhráli.

Je to jen 20 písní. To přeci pro profíky není moc.
Je to naučené nic víc, improvizované když je nouze atd.

Zapamatovat si texty pro ně není žádný větší problém (řekla bych). Jsou to jejich písničky, často si ty texty sami napsali…asi by byla svým způsobem ostuda, kdyby s pamatováním měli potíže :) Něco jinýho je občasný okno, to se samozřejmě stát může – a správný profík z toho vždycky dovede fikaně vybruslit a improvizovat tak, že posluchač kolikrát ani nic nepozná. Když je nejhůř, může muzikant mrknout do nápovědy – většinou někde na zemi má lejstro papíru, takový jakože tahák – a tam má napsaný seznam skladeb v tom pořadí, v jakým je má hrát (říkají tomu playlist nebo setlist). Když zpěvák ví, že mu některý text dělá potíže, může si na ten tahák napsat i tu problémovou pasáž. Jak už ale řekl kolega – hodně je to o improvizaci. Vzpomínám si na moje miláčky Simona s Garfunkelem. Když měli před 30 lety koncert v Central parku, nějak se při zpěvu špatně „sladili“ – a stalo se to zrovna při jedné z jejich největších hitovek, „The Boxer“. Když si svoje ujetí uvědomili, jenom po sobě vrhli pobavený pohled a úsměv a jeli dál. Bylo to strašně roztomilý, škoda že jsem to nemohla vidět na vlastní oči :))

Jestli chceš mrknout, mrkni – je to hned na začátku, někde kolem času 00:16 :)
http://www.you­tube.com/watch?v=R2DglHU­04rQ

Je to „jenom“ trénovaná paměť.

je to to isté, ako herci, ktorí hovoria naozaj spamäti (bez šepkára) množstvo siahodlhých monológov, zradných slovných zvratov. Je to trénovaná pamäť s textom a akciami zarytýmy hlboko do kože plus schopnosť rýchlej improvizácie.
PS.
a tá improvizácia…
krásne je, ak sa hudobníci chytia, zaimprovizujú a pokračujú ďalej akoby sa nič nestalo. Človek aspoň na chvíľku uverí, že tie mikrofony naozaj snímajú. 🙂

20 písní? Klidně ještě jednu nulu přidej :) Každá skladba se samozřejmě předem nacvičuje, a když to už hraješ po šedesáté, tak to jde úplně mechanicky, ani na to nemusíš myslet.