Jak si rozumíte slovům Franze Kafky a co považujete v životě za předkrm?

Myslím,že člověk má tendence pořád čekat na něco lepšího,co snad přijde a opovrhovat tím,co se momentálně nabízí,i když v daný moment je to to nejlepší.

chtělo by to zastřelit kuchaře.

ale vážně:
jj, stáva se nám často (lidem všeobecně, myslím), že pro maličkosti nám unikají velké věci.
Ale ruku na srdce – tolik těch maličkostí nás v životě tak hodně potěší, že ve finále nás ani nemrzí, že jsme přišli o něco velikého (osobně mám hodně maličkostí, co mne potěšili a nemám pocit, že mi něco uteklo, že kolem mne přešla nějaká večeře).

Člověk si žije svůj život a sní o své budoucnosti a nějak zapomíná na skutečnou realitu života.
A co dodat:Teď když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné – naučit se žít na zemi jako lidé.
George Bernard Shaw

Pěknej citát. Život je čekání na něco… co jsme si představili / co nám bylo řečeno, že jednou přijde. A my se zaměříme jedním směrem a přestaneme koukat kolem sebe… a může nám utéct něco mnohem úžasnějšího, než v co jsme vůbec doufali. Jenže to nevidíme a uteče nám to.
Takže radši nic nečekat a sledovat, co se děje… a pak chytit pečeni za flígl :o)

To je jen muj nazor,ale myslim si,ze jde o usporadani chod vlastnich myslenek.

Ke slovům Franze Kafky, která vystihují život dokonale není co dodat.
To, že hostina už proběhla, si obvykle uvědomíme až když se začnou sbírat talíře.
Menu života je u konce a i v takových chvílích stále doufáme, že to NĚCO musí přece přijít…