Jak si psychiatři zachovávají lidskost a zdravý rozum?

Určitě je takováto práce psychicky namahavá a náročná, ale myslím si, že po práci je nejlepší řešení: humor. 🙂

Je více povolání, u kterých se musí člověk který je vykonává „přizpůsobit“ a vzniká u něj zřejmě jakási profesionální „otrlost“. A nejen psychiatři, ale i lékaři v oborech chirurgie, onkologie, nakonec i gynekologové.:-)
A další povolání, pracovníci charity a hospiců, starající se o staré a bezmocné, řezníci (zabíjející zvířata) a pod.

Nejspíše se soustředí na svou odměnu a ch*j s těmi dětmi, jinak by to utrpení sami museli s někým konzultovat a už to samo by byl určitý projev neprofesionality. Práce otupí smysly. A lidskost a zdravý rozum v zaměstnání? Neznám. Od toho má člověk mít rodinné zázemí, kam se po práci vrací. Lidé ale věří i lékařům. Často přehnaně a převážně staří lidé, 50+.

Upravil/a: zjentek

Taky jsem se na to před pár dny na to ptal, zřejmě je nebezpečí profesní deformace a nemoci nezanedbatelné. Chocholoušek na to měl asi dobrou metodu, i taková RPG, nebo bazuka není k zahození. Věřím, že se po tom hodně uleví. Ale jak bych to řešil s postiženýma dětma, to opravdu nevím. Asi bych změnil obor, nebo bych musel být otec Terezík.

Vedle výše zmíněného jim do určité míry pomáhá supervize.

Těžko. Mnohdy se od pacientů liší jen tím, že mají klíče od ordinace.