Jak se zachovat, zda-li zjistím po několika letech, že otec matce lhal?

Asi bych otcovo chování nijak neřešil – a rozhodně se o něm nešířil mezi příbuznými či známými. Možná bych si o tom s otcem popovídal, pokud by chtěl – ale v žádném případě ne „hádkou“.
Takové konflikty jsou zcela zbytečné.

Pokud si z nás tedy neutahujete :)
Od koho jste to po letech zjistil? Nedělala bych nic. Mělo by to tehdy vadit/ řešit Vaše matka jistě dobře věděla, že pije nebo „zanáší“.
Rodiče si musí své vztahy pořešit sami.
Důležité je, jaký je Váš vzájemný vztah s otcem nyní. Vy se hádáte?!
Netahala bych do současného sporu výčitky, slabosti týkající se minulosti. Zvlášť, pokud se netýkají/ly Vaší osoby.
Snad Vás může zamrzet to, že se např. nedostatečně věnoval v té době též Vám. Čas nevrátíte, odpusťte.

Když (nikoliv zda) po několika letech zjistíte od nezpochybnitelného (spolehlivého) zdroje informaci o něčí lži, a chcete-li situaci po těch letech nějak řešit (většinou to nemá smysl), promluvte si o lži s tím, kdo tehdy lhal.

Nemáte-li v úmyslu ublížit obelhanému a nejbližším příbuzným,
nebo nechcete-li vyvolat rodinný spor (rozepři v rodině),
nic nikomu dalšímu nesdělujte.

Do sporů a hádek nic a nikoho dalšího netahejte.

Pije-li otec dál, bylo by podle mne rozumnější místo
žalování, výčitek, hádek, … otce přimět k léčbě.

Tím byste prospěl sobě, otci, i celé rodině.

Poznámka: Sporu, rozepři ani hádce se nic sdělit nedá.
Maximálně lze někomu něco říct ve sporu, v hádce nebo v rozepři.

Nikomu dalšímu bych to neříkala, naco? Tvoje maminka přece musela z otce po jeho příchodu domů cítit alkohol, zatajila ti to, stačí, že se tím trápila sama.
Můj otec nepil, ale těch avantýrů měl taky, pak se rozvedli, setkala jsem se s ním po čtyřiceti letech, já mu to odpustit neumím, nejde to, nandala jsem mu to mezi čtyřma očima, …brečel…já nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, cítila jsem, že mu to říct musím, sa sebe, za maminku, za bratry