Jak se vyrovnat se ztrátou milovaného mazlíčka?

V pondělí nám odešel 18 letej kříženec jezevčíka a kokra. Byl to úžasnej pes a 18 let lásky je najednou pryč…zůstaly sice fotky, videa a vzpomínky v srdci, ale pro mě je hodně těžké se vyrovnávat se smrtí obzvlášt, když jsme ho měli takovou dobu a hlavně jelikož mám poruchu psychického původu a jsem na zvířata upnutá…
Všichni mi říkají at „vypnu“ nebo at dělám co mě baví, ale to nejde, protože i když beru mé prášky, psychika mi způsobila třes v rukou, tak nemohu kreslit, ani s myší u pc pořádně hýbat, jsem ráda kdž něco napíšu…jediné co dělám je že ležím, koukám n videa a jím a nebo rovnou spím…ven nechodím, jsem zavřená v pokoji, s nikým nekomunikuji…
do 10 dnů budu mít nového mazlíčka do klece, na kterého čekám již měsíc, tak doufám že on bude tím, kdo mě z toho všeho dostane, to je zatím má jediná naděje.. dále vím že po ztrátě dvou dřívějších mazlíčků mi pomohlo si je nechat vytetovat na rameno, tak uvažuji, jestli bych si měla nechat vytetovat i tohoto pejska… nic jiného než tetování a nový mazlíček mě nenapadá že by mohlo pomoci…i v práci jsem naprosto mimo…

jak jste se vypořádavali se ztrátou mazlíčka vy..?

+
cynique: léků beru už tak dost, hledám způsob který nepotřebuje léky…

dubraro: Už měsíc čekám až bude k odběru jedno mláďátko potkánka, takže mládátko brzy bude, to je zatím má největí naděje se přes tuto ztrátu ted dostat…

zjentek: to ano, obzvlášt moje matka je dost bezcitná co se zvířat týče, bere je dost podřadně a mě se diví, že ztráta tolik vzala…nepochopím jak člověk může brát mazlíčky jen jako dekoraci, věc nebo cokoliv podřadného… moc jsem nepochopila co jsi myslel o tom tetování..
A pardon, narážíš na to že bych měla být nesvéprávná stejně jako že bych neměla mít občanku? Je mi 25 tak logicky občanku mám a stejně tak práci. To že mám psychickou poruchu neznamená, že jsem retard, který si neumí ani nakoupit…

marci1: zemřel mi menší mazlíček před mnoha lety a ani čas to zatím nezahojil, pořád nad ním pláču stejně jako tehda.. a pejska ted opravdu znovu nechci, je to moc velká zodpovědnost a co jsem začala víc pracovat tak jsme sotva stíhali venčit i tohoto pejska… přála bych si kočku, bohužel matka je na kočky alergická a navíc nechce mít kočku v bytě…nechce tu mít už žádný zvíře… pro její smůlu budu mít do pár dnů potkánka na kterého už měsíc čekám, o toho se dá starat mnohem lépe a přesto jsou jako malinký pejsci, tak věřím, že s ním se to snad zlepší :(