Jak se to právně posuzuje?

Právo na ochranu literárního díla jako autorského díla platí za života autora a 70 let po jeho smrti (u spoluautorů 70 let po smrti posledního žijícího). Po uplynutí této doby se dílo stává volným dílem a kdokoli ho může šířit a využívat bez potřeby svolení.

Pokud je kniha vydána pod obchodním názvem (například nakladatelství), majitelem práv může být nakladatel.

Internet, stejně jako tisk, je prostředek šíření a jakékoli publikace na něm musí respektovat autorská práva. Tzn. uveřejnění celých pasáží, kapitol nebo celé knihy bez souhlasu držitele práv je nezákonné.

Pokud jde o použití malých částí díla, například citací nebo krátkých úryvků, tyto jsou obecně pokryty „fair use“ nebo „užitím pro citaci“, které je obecně povoleno. Avšak co přesně tvoří „fair use“ se může lišit v různých jurisdikcích a může záviset na konkrétních okolnostech.

Pokud jde o vyučovací materiály, existují speciální licenční dohody a výjimky, které umožňují učitelům používat určité materiály pro výuku. Opět platí, že co je povoleno, se může lišit v závislosti na jurisdikci a konkrétních okolnostech.

Vždy je nejlepší konzultovat tuto otázku s právním odborníkem či danou institucí, která má na starosti autorská práva v dané zemi, v České republice například s Úřadem průmyslového vlastnictví.

Prosím vezměte na vědomí, že tato odpověď nenabízí právní radu a měla by být použita pouze pro informační účely.

1. «Všechna práva vyhrazena» znamená, že veškerými pravý k příslušnému dílu disponuje zákonný vlastník autorských práv – právo šířit slovem, tiskem, obrazem, právo veřejně číst, publikovat, etc., etc., etc. Je to tam proto, protože vydavatelem knihy je, zpravidla, někdo jiný, tak pokud by chtěl někdo žádat o souhlas se zasáhem do autorských práv, aby tuto právní skutečnost věděl. Nevím, co je na tom k nepochopení. 🙄
2. «Časové omezení» tam je podle platného práva – jaké by tam asi mělo být? 🙄 Z rozhodnutí Všesvazové komunistické strany (bolševici) asi ne, viď? 🙄 Jaké je konkrétně? Hledej! 🙄 Nebo neřeš, nepřepínej, stejně to k ničemu vědět nepotřebuješ a jenom otravuješ, protože jsi zvědavý, jak opice a líný, jak veš. 🙄
3. «[Vlastníci autorských] práv» jsou pouze, jen a výhradně ti, kteří jsou v tý knize uvedení, zpravidla to bejvá za značkou ‚©‘, což znamenalo copyright. Ovšem, ne výhradně a jen ke dni vydání knihy. Včera není dnes, čas spěchá, jak splašená mrcha, kdo stál chvíli opodál, ten tam stojí dál a je vyřazen ze sestavy. Takže, dnes je to Jenda Zahrádka, zejtra prodá, za tři koruny, renumerace a byt, autorská práva občance Kredencie Kozataya, a pozejtří práva ona prodá Československému klubu chovatelů kozy šrouborohé, etc., etc., etc. Jak to zjistíš? Existují autorské svazy. Máme lidský stát, mající dobré zákony, např. zákon o kremaci. A jako lidský stát zřízuje krematorium, aby ses tam – jednou, až to přijde – nechal čistě a rychle zredukovat na popel a neobtěžoval havrany jámy koupáním, tak zřízuje rovněž ty autorské svazy k tomu, aby si tam mohlo obecenstvo, snadno a rychle, zjistit odpověď na otázku, kdo, a zda-li vůbec někdo, je vlastníkem autorských práv, představ si to! 😲🥱🙄 I když to není prvoplánové, zjistí tam informace i přerostlý děti s vysokou školou, RSDr., představ si to! 🫵😵‍💫🥱
4. «[Ú]daje uvedené v knize se mohou objevit na internetu, [v] skriptech, [atp.]» A to ses včera přistěhoval ze Země královny Maud? Dosud jsi komunikoval pouze s tučňáky a jednou v roce na vánoce jsi měl hluboký rozhovor s ledním medvědem, jo? 🙄 Legálním užíváním knihy (zakoupením, půjčením v knihovně, atp.) získáváš právo přiměřeně dílo využít také k uměleckým, vědeckým, atp. účelům. Takže, ano, můžeš si knížku půjčit v knihovně, můžeš si jí přečíst a informace v ní uvedené užít např. v rigorosní práci, pokud budeš citovat přesně, a s uvedením zdroje. Vydavatel skript musí za citace ve skriptech, zpravidla, zákonnému vlastníku autorských práv zaplatit, nebo prostě získat jeho souhlas. Já nevím, co na tom je, tohle by měl znát průměrně vzdělaný maturant, proboha! 🙄🥱🥱🥱🤦‍♀️

Upravil/a: filip2

https://www.za­konyprolidi.cz/cs/2000-121
https://www.di­lia.cz/
https://www.nkp.cz/

Je tam časové omezení. ;) Autorská práva přestanou platit 70 let po smrti autora a 50 let od vydání (to je zase právo vydavatele). Jinak je za autora většinou považován každý, kdo se na knize zásadně podílel nebo tam zanechal nějaký ten autorský prvek (překladatelé, ilustrátoři, případně grafici). Každý z nich má své vlastní autorské právo k tomu, co vytvořil. Někdy se to řídí dle okolností. Autoři bývají vedení v databázích, nutné dohledávat. Získat licenci je možné a realtivně i snadné, stačí kontaktovat majitele (většinou přes email), ale je nutná žádost a říct, co, kdy, jak přesně, za jakým účelem.
Jedná se o odbornou a navíc jazykovou učebnici, takže autorská práva se logicky nebudou vztahovat na běžné věci jako gramatiku, překlad a význam slovíček a obecné zásady jazyka. Autorské právo ale platí na to dílo jako celek a na jeho jednotlivé části-celky, kapitoly. Zásadní právo má pochopitelně i to vydavatelství (už zmíněnch 50 let), většinou jsou i majitelé.
Jedna kniha může mít více paralelních právních ochran. Více autorů (a jejich platnost – dle doby úmrtí) a k tomu související právo vydavatele.

U autorského práva je možné rozlišovat osobnostní a majetkou rovinu. Autor je vždy autor (kdo něco vytvořil, to je jeho osobnostní právo, či právo na ochranu osobnosti), ale většina práv a vlastniství může být klidně převedena třeba na vydavatele. Vlastně nakladatelství dost často vlastní práva. A podle toho jaká práva autor vydavateli ve smlouvě poskytl, se zohledňuje koho je nutné kontaktovat, pokud jde o povolení s nakládáním toho díla. Často právě stačí kontaktovat jen nakladatele, protože drží podstatnou většinu práv, licenci udělenou autorem (včetně výhradního práva dílo vydávat a šířit); tedy podstaný je majitel, který drží majetková práva (právo dílo vydat, rozmnožovat, prodávat, zpřístupňovat veřejnosti a rozhodovat o nakládání s ním)… Jenže někdy i třeba ilustrace mají samostatnou licenci, a ta nemusí být výhradní. Prostě se u jednoho díla střetává hned několik autorských práv, nejen jedno. Takže autor ve smyslu spisovatele klidně mohl předat veškerá majetková práva vydavateli – zcela licencovat nebo převést vydavateli, takže se kontaktovat nemusí. Pak ale tady může být ilustrátor a ten jim výhradní licenci poskytnout nemusel. A toho už kontaktovat musíš, pokud chceš použít jeho obárzky. Ale to je jen příklad. Je nutné dohledat skutečné vlastníky autorských (majet.) práv, často uvedeno v tiráži (nicméně z toho né vždy musí vyplývat, kdo drží výhradní práva). Nicméně je vždy vydavatel jako první kontakt njelepší volba; jinak se autorskými právy a jejich držiteli zabývají uvedení NKP a Dilia nebo ještě OOA-S (týká se třeba ilustrátorů).

Autoři (spisovatelé) často nemají na výběr – jsou rádi, že jejich knihu někdo vydal a inkasují na tom, bez nákladů, bez větších starostí, řešení práv, reklamy, distribuce a komunikace. Nicméně se jedná o odborné, naučné dílo – to zase někdy bývá vydáváno i na objednávku, či dle potřeby a autoři bývají spíše „zaměstancni“ nakladatelství. Čili myšleno tak, že podnět k výrobě v tomto případě někdy iniciuje i samotné nakaldatelství, který sežene potřebný kolektiv autorů na jeho vytvoření. Příklad s tím, že autoři jsou rádi, že to někdo vydal platí spíš pro jiný typ odborné literatury a nejvíc pro beletrii (prvotiny bez kontraktu).

Pokud by šlo o citaci nebo poučku z díla, to většinou není problém „šířit“ na internetu nebo někde a není to porušení autorského práva (pokud vím).

Pro osobní potřebu si s tím můžeš dělat co chceš, relativně volně; naskenovat, převést papírou knihu na elektronickou, udělat si z toho audio (přes AI), dělat si kopie, větší výpisky atd., ale nesmíš to veřejně šířit – ani poskytovat známým. Nesmíš to rozšiřovat ani sdílet, natož ještě třeba za peníze. Můžeš maximálně tu jednu zakoupenou fyzickou knihu dále prodat, půjčit nebo darovat. Neplatí pro e-knihy, tím už vytváříš kopie, které se šíří, nikoli jednotlivý prodaný kus, tak jako u papírové knihy.

Upravil/a: TEDD¥