Jak se novináři dozví, že se někde něco děje?

Dobrý novinář má následující:

1. dostává tiskové zprávy z rezortu, kterému se věnuje – obvykle lokální úřady, ministerstva, kraje, radnice, hygienické stanice, různé správy, policie, hasiči, záchranná služba, soudy. Stačí se přihlasit k odběru tiskových zpráv, aby jej zařadili do mailistu.
2. Na základě tiskové zprávy volá svým kontaktům, např. pokud vyjde tisková zpráva, že je velký výskyt klíšťat, volá na krajskou hygienickou stanici, pak zavolá lékaři, který mu sdělí nesoucí rizika, završí to citací někoho, kdo prošel lymsmou boreliózou.
3. Má vlastní informatátory – spříznění lidé, kteří poskytují tipy na zajímavé články. Může to být například opozice na radnici, nebo lidé, kteří mají přístup k nějakým informacím. Dobří informatáři jsou placení za tipy na reportáže. Mohou to být i tipy do redakce (telefonem, emailem, smskou).
4. PR agentury, komunikační agentury – opět formou mailistu. Agentury si své novináře hýčkají, funguje zde trochu výměnný obchod.
5. ČTK, Mediafax, Reuters – české a zahraniční tiskové služby – redakce jsou za měsíční paušál napojené na jejich informační systémy. Tady se pohybujeme v tisících zprávách za den. Rozlišují se fleše, avíza, první zpráva, zpráva, shrnutí, analýza apod.
6. Zahraniční zdroje, konkurenční zdroje – funguje zejména na internetu. Všimněte si, že dyž iDnes vyadá nějakou zprávu, zanedlouho mají téma zpracované i jiné servery. Vzájemně se odkazují (anpř. podle serveru iDnes.cz…)
7. Tiskové konference, tiskové brífy, akce (cokoli – výstavy, divadlo, premiéra filmu, raut, konference, volební mítink…)

mají na to "své "lidi

i ty můžeš oznámit, když se u vás děje něco co by stálo za to zveřejnit to

Na něco mají čuch, na něco mají své zdroje (u hasičů, na policii, v parlamentu…)