Jak se (ne)liší zahraniční politika Spojených států v praxi reprezentovaná republikánským a demokratickým prezidentem?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Lišily se prakticky v drobnostech. Protože americký systém a doktríny zůstávají stejné, ať už tam prezidentuje frajer formálně „zprava“ nebo „zleva“. To je taková jejich vnitřní binární sranda pro voliče, kde se slibují trochu jiné věci a mírně odlišná politická orientace. Účinná polarizace společnosti pro jejich zabavení. Ale americká politika je pořád americká politika (hlavně taky ta zahraniční) a na tomto až tak zásadně nesejde. USA byly taky odjakživa víc než cokoli kapitalistická země (v negativním slova smyslu). Prachy nade vše, cokoli pro zisk a výhody.

Monroeova doktrína a její prosazování, stejně jako i jiné doktríny, expanze na Západ a obecně americký imperialismus (ať už přímý, vojenský, ekonomický nebo měkká síla), agrese, útlak, systematický rasismus a diskriminace, forma kapitalismu a bezohledné prosazování vlastních zájmů, nátlak – ekonomický a jiný, export „demokracie“ a kultury, propaganda, Ústava, stějna jako i „Americká výjimečnost“ nebo „Zjevný úděl“ a různé ideologie, či dogmata, globální špionáž jakož i různé praktiky jejich tajných, zpravodajských služeb, armády, základen nebo věznic, nehumánní experimenty, atd., to se moc nelišilo, ať už tam úřadoval Demokrat nebo Republikán (či předchozí obdoby těchto stran). Nemluvě o vnitřním soukolí s nemalým vlivem jako byrokracie, poradci – odborníci, nevolené elity…, Finančníci, kroporace a "investoři, různí držitelé a vykonavatelé nepřímé moci, technokraté, média, atd. atd… Podstatné je taky i to, že každý větší hráč (prezident), není nikdy faktor a příčina sama o sobě, ale jen důsledek společnosti a vývoje (i například Trump a jeho politika).

Americká „identita“ (lépe řečeno ideolgie) a její narativ, hlavně pokud jde o jejich nacionalismus a dogmata, to zůstává stejné. I nejen třeba koncept americké výjimečnosti prosazovali a uznávali prezidenti z obou politických táborů, a to jak formálně ve svých projevech, tak prakticky v zahraniční politice.

Idea americké výjimečnosti a božského poslání byla-je základním kamenem americké politické kultury. To přirozeně definuje i jejich zahraniční politiku v praxi… Pošahanou mentalitu (a ideologicky vymyté mozky) nezmění Demokraté ani Republikáni. Oba vycházejí z téhož, nejsou to opaky. Jistě, jsou nuance, i třeba, že jsou zdánlivě někteří „agresivnější“ druzí „mírnější“, ale je to povrchní zdání. Třeba za republikánů se častěji svrhávaly cizí vlády (byly i za Demokratů), ale zase Demokraté se častěji uchylovali k intervenci na obou stranách a geopolitickým intrikám. Myšleno tak, že přístup Demorkatů byl ten, že se častěji uchylovali k intervencím na obranu stávajících proamerických režimů, ale i k nepřímé podpoře povstalců nebo k humanitárním apod. zásahům, pokud vyhovovaly zájmům USA. Bilance ve výsledku zůstává stejná, rozdíly se stírají. Taky banánové války, různé destabilizace obecně, udržování latinské Americky v šachu (a podřízenosti, Teorie závislosti atd.), dolarová diplomacie a nátlak, to dělají obě strany stejně. Pointa taky je, že se mnohdy liší jen forma (fasáda) intervencí anebo taky rétorika, která to obkecává. Přímé vojenské intervence mnohdy byly méně ničivé nebo negativní, než ty nepřímé, ekonomické, atd.

Třeba politiku Velkého klacku a Dolarové diplomacie, zažehli republikáni, ale svého vrcholu to dosáhlo za zmrdečka Woodrowa Wilsona (Demokrat). Ten nařídil více vojenských intervencí v Latinské Americe než kterýkoliv jiný prezident v historii USA. Též to byl neskutečný rasista (i na svou dobu). Silně kritizoval „republikánský imperialismus“, s tím taky nastoupil do úřadu, sliboval respektovat suverenitu ostatních zemí atd. Viz. jeho „morální diplomacii“. Právě za něj se rozjel vývoz americké demokracie do světa a vnímání demokracie jako dogma, „právo na sebeurčení“ i národní státy a jejich prosazování – taky politika rozděl a panuj – rozbíjely se říše a velké státy (zatímco USA rostly, jely imperialismus a pokrytecky vnitřně odmítaly právo národů na sebeurčení nebo na suverenitu) – a tak začalo největší vměšování do záležitosti cizích suverénních zemí. Asi nejvíc pošahaný ideolog v prezidenství USA. Debílek „prosazující právo na suverenitu a její repsektování“ sám re-definoval americké poslání (a výjimečnost) jako snahu „zajistit bezpečnost světa pro demokracii“. Zavedl myšlenku, že USA musí aktivně měnit svět skrze mezinárodní instituce, vliv, apod. Američtí prezidenti – Demčové i Repáci – pak jeli všichni bomby o tom, jak USA jsou nejskvělejší („Zářící město na kopci“, Bohem vyvolené), vůdce světa, obránce svobody a demokracie ve světě atd. WW nebo Reagan, Bush i Obama nebo Kennedy, Trump nebo Clinton, atd. Všichni.
Prezidenti byli vždycky kontroverzní, každý nějakým způsobem porušoval jejich vl. Ústavu (nebo později i mezinárodní právo), ale WW byl pohromou pro svět a fakticky postatně určil zbytek 20. století až dodnes i v přístupu a zahraniční politice USA. Už tak imperialistické a pošahané zemi přidal ještě nová ideologická dogmata (demokracie pro všechny, přesněji hlavně ta americká, stejně jako i národní státy atd). I jeho vlivem vzniklo mezinárodní právo a Společnost národů /OSN a to právě totálně západně-ideologicky podložené. USA od té doby musí zashovat do mezinárodních sporů a záležitostí zemí, protože „nikdo jiný k tomu nemá sílu ani morální autoritu“…

Jakkkoli do holubky a z různých strna budeš analzovat USA, dojdeš vždy ke stejnému… jsou to ideologičtí kokůtci, kteří se vměšují do celého světa. Drobnosti jako republikán X demokrat jsou druhotné.

Upravil/a: TEDD¥

To je otázka na disertační práci! 🤣
Posun v tom je značný: levici (Demokraty) už dávno nezajímá pracující člověk (blue collar), ale kdejaká etnická menšina, a stali se z nich globalisti. Republikáni byli většinou patrioti, ale ta globalistická vlna je také trochu zasáhla. Ovšem to, jak Demokrati nenávidí své americké spoluobčany, fellow citizens, je extrém.
Zde Benjamin Kuras a jeho vhled do zahraniční politiky USA. https://nevidi­telnypes.lidov­ky.cz/zahrani­ci/valka-trumpova-iranska-slamastyka.A260614_101­751_p_zahrani­ci_nef

To je otázka na disertační práci!
Posun tam ale moc není, republikáni byli vždy víc jestřábi (Bush st. i ml, Reagan, …) a Demokraté spíš mítotvůrci (Carter, Clinton, Obama). Až současný prezident je neřízená střela …