Jak se nazývá samohláska „e“, která se vypouští u podstatných jmen zakončených na „-ek, (-el,–er)“ v dalších pádech?

Ten jev je daný historicky, souvisí s hláskovým systémem pračeštiny, staročeštiny, když zanikaly nosovky, jery atd.

Základ slova – např. dar – vznikl od slovesa dar-ovat – kořen = dar – přípona -ek = dárek.

Skloňování – dárek – bez dárku.
Historicky – dar6 – bez dar-u; dár6k6 – dárek, bez dár6ku = dárku. (6 = jer).

Když zanikaly jery, uplatnilo se tzv. Havlíkovo jerové pravidlo, že v souvislé řadě jerů se sudé jery vokalizovaly (změnily v samohlásky), liché zanikly – počítané odzadu. Proto rozdíly v tvarech u skloňování.

Třeba – švec = s6v6c6; ševce = s6v6ce
–
Dnes se toto „e“ nazývá tzv. vkladné „e“.

Objevuje se i u ženského a středního rodu u vzorů žena a město.
sestra – sester; hra – her atd.; městečko – městeček, peříčko – peříček;