Jak se mohu zbavit traumat z dětství?

Zamysli se… ten kdo se ti posmívá kvůli tloušťce je úplně z********. Není to tvoje chyba tak na to zapomeň spíš ty lidi co ti to dělali tak by se nad sebou měli zamyslet. Nic si z toho nedělej. Mě se lidi posmívají za spoustu věcí: třeba že jsem nikdy nelyžovala nebo že jsem nikdy nebyla u moře. Není blbost se kvůli tomu trápit. Zapomeň na to a žij dál.

Upravil/a: EMELOUN

Láska hory přenáší.
Najít si někoho, kdo má pochopení, či podobný problém, nejlépe opačného pohlaví.
Nejhorší je sedět doma a hořekovat. I když zrovna teď není vhodná doba např. na objímání stromů, něco málo se vždy najde na to, aby jsi si mohl rozšiřovat své obzory.

Zřejmě jste ještě velmi mladý. Slabší nátura a psychická odolnost.

Každý „tlouštík“ se nekácí a neprožívá posměch, jako vy. Z „nedostatku“ lze udělat i přednost. Ve třídách ZŠ jsou i kolektivem oblíbení „tlouštíci“, nebo v neutrální skupině.. Tím chci naznačit, že mnohé máte (a měl jste) ve svých rukou! Zaujal jste ublíženecký postoj, přijal jste roli terče….

Vy si léta hýčkáte křivdy a stále tím živíte svou mysl.
Hýčkání křivd a rýpání se v tom, kdo, kdy a jak mi „ublížil“ a co to se mnou udělalo, jaké stopy zanechalo, je nesmyslná cesta do „pekel“. To peklo si už vytváříte sám. Dospělý člověk bývá schopen
přenést se přes neúspěch, nepříjemnosti. Nehledá výmluvy a viníky. Zaujme postoj.

Nejsnazší cesta je odpuštění (slabin, nedostatky posměváčků).
Udělat tlustou čáru za minulostí.
Žít přítomností (nevzívat vzpomínky). Mít se rád. Pokud jsem nespokojený sám se sebou, jsou jako většinou 2 možnosti. Pracuji na sobě tak, abych byl spokojen (vzdělání, strava, pohyb, záliby). Nebo se přijmu takový, jaký jsem. Bez výhrad, pochybností, výčitek.

Dalšími cestami může být pomoc odborníka v oboru psychologie/psychi­atrie, hypnóza (jen odborník a někoho s sebou).
Věřím, že to zvládnete i vlastními silami. Stačí chtít a konat.

I když ty samé lidi potkavas, nasaď postoj vítěze a hrdě kráčej proti nim s myšlenkou “Víte, co mi můžete, a hádejte, kam.” Jak zpívá Jarek Nohavica. 🙂 Další veliká pomoc je, když se můžeš přestěhovat. To je největší psychická úleva. Změnit prostředí a lidi kolem je skvělé. Není pravda, ze jsou lidi všude stejní. Navíc jsi dospelejsi a jistější, něco jsi už dokázal a máš byt na co hrdý.

Zlým lidem se nevyhneš. To je život. S tím je potřeba se vyrovnat. A s tím může pomoci jen odborník s tvou spoluprací. Tedy nejspíše psycholog.

Traumata z dětství přebiješ nejlépe traumaty z dospělosti. Bohužel to tak dost často bývá, že se dané lepí jako smůla na paty.

Rada, pracuj na sobě, na vzdělání i profesním růstu a dostaň se do pozice, že je můžeš mít všechny u zadele.

„Projím, pište sem opravdu něco inteligentního, bez ohledu na moje předchozí otázky. Děkuji, přátelé“.....­....... WTF??????

Nevím detailně, jak tady problematika pracuje a tak zkusím ti jen trochu „naznačit“ a třeba se pak sám dobereš odpovědí.

Takže, každý psycholog či zejména psychiatr ti ochotně poradí, co dělat. Jenže pokud by ještě před svou profesí čelili identickým situacím a stavům, kterými reálně procházel's a procházíš ty, psychology či psychiatry by se nestali, ale stali by se blázny. To je celé, zbytek je na každém.

Resumé? Něco „opravdu inteligentního“ pravděpodobně nevypáčíš nikde a z nikoho, ale rozhodně nevzdávej a nepřestávej pravdu, lásku a dobro hledat. (;