Avatar uživatele
Nela56

Jak se mám zachovat ?

Pěkný večer, měla bych na Vás jen jeden dotaz, ják se v této situaci zachovat ? Mám mladšího bratra, kterému rodiče viditelně nadržují, ale na to už jsem si zvykla.. Věc, která mi vadí je to, že nemůžu vůbec nic říct.. Když nastane jakýkoli ,,konflikt,, ani bych neřekla, že konflikt, ale dle rodiču ano, tak pokaždé, když se chci něčím obhájit, tak mi moji rodiče nedovolí ani promluvit.. Hned, když vidí, že otvírám ústa slyším ,,ticho,, ,,Nelo!,, a podobně.. A to mě na jednu stranu i mrzí, oni mohou říct cokoli, kdykoli se obhájit a já nemůžu říct ani slůvko.. O neustálých urážkách na mou osobu z jejich strany ani nemluvím..

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Zvidatel před 1358 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Colosevem

No, máš několik možností, ale já osobně bych zvolil tuto:
Mlčet. Prostě to hned předem vzdát. Nepokoušet se ani nijak obhájit. Tady totiž nemůžeš moc bojovat, je-li to tak, jak píšeš. Vždycky rodiče nadržují těm mladším, protože jsou přeci slabší a hloupější, no jo, ale mnohdy i větší mršky. Když to už předem vzdáš ve smyslu „nemá ani cenu se hádat“, mohlo by je to zaskočit, překvapit.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Kepler

Buď si vynuť pozornost – to už nesmím ani nic říci? Když to nezabere, zaujmi pozici ležícího střelce a zůstaň rezistentní (prostě se s nima vůbec nebav). To bys nevěřila jak to rodiče vytočí, i když vůbec nic neřekneš.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Zvidatel

Pokud jsi opravdu v právu nebo ti ani nedovolí nic říct, tak si jich nevšímej. Nic jim neříkej a nic si z toho nedělej (pokud tě kárají, křivdí ti nebo uráží).
Buď svá a hleď si svého.

Anebo jim přímo řekni, že ti křivdí, nedovolí ti nikdy nic říct, a že jemu nadržují a k tobě mají neoprávněné výtky. Ať se taky zamyslí sami nad sebou a svým chováním (pokud ti skutečně křivdí a opomíjí tě). I rodiče můžou chybovat – a celkem dost.
Rodiče a jejich chování k dítěti toho člověka velmi ovlivní, často i negativně. Proto už, jak jsem ti radil, buď svá a nevšímej si jich, i kdyby ti třeba zrovna hubovali.
Čti, vzděláš se tak, budeš samostatná, přemýšlivá a navíc se odreaguješ.

Ale taky se zamysli, jestli taky nežářlíš na svého (mladšího) bratra a jestli to taky někdy nevidíš jednostraně – jen ze svého pohledu a situace. Třeba někdy křivdíš i ty jim (my nic nevíme, jen hádáme – neznáme tě, proto ti to píšu. Může a nemusí to tak být).

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Colosevem

No, máš několik možností, ale já osobně bych zvolil tuto:
Mlčet. Prostě to hned předem vzdát. Nepokoušet se ani nijak obhájit. Tady totiž nemůžeš moc bojovat, je-li to tak, jak píšeš. Vždycky rodiče nadržují těm mladším, protože jsou přeci slabší a hloupější, no jo, ale mnohdy i větší mršky. Když to už předem vzdáš ve smyslu „nemá ani cenu se hádat“, mohlo by je to zaskočit, překvapit.

před 1358 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Nela56

Ano, tato možnost je asi opravdu nejlepší, jenže já jsem bohužel taková, že to nikdy moc dlouho nevydržím, když prostě mám, čím se obhájit.. Jenomže ignorovat je zase uplně nemůžu.. A je pravda, že když je bratr třeba na táboře, tak je doma uplný klid.. Všem moc děkuju za odpovědi :)) Každá rada dobrá :)

před 1358 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek