Jak se mám naučit říct NE ?

Hlavně si to musíš ujasnit sám, že když něco a nebo někoho odmítneš – ničím ses neprovinil . Pokud jen slibuješ a necháváš druhé v nejistotě že možná …je to ještě horší jak pro tvůj vnitřní klid i protoho druhého.
Už z hlediska vyrovnanosti bys měl vědět, že nikdy nemůžeš stihnout vše cos nasliboval. Jednodušší je říci – ne – dneska nestíhám , nemohu slíbit, že to udělám , nezlob se ,mám nyní svého moc . Věř, že každý přijme takové řešení lépe než sliby.
Neznamená když někoho odmítneš , že o něj nestojíš – naopak – slíbíš mu pomoc tehdy- kdy jsi schopen ji opavdu splnit.
Zkus sám začít od maličkosti- maminka ti nandá jídlo a ty řekneš mami to je moc nesním to .Maminka tě přesvědčí ,že jo že to sníš . Trvej si na svém – NE.
Nebo řekne dneska s námi půjdeš k babičce – řekni – nezlob se už něco mám naplánované a dneska NE. Zajdu za ní hned jakmile mi čas dovolí.
Zdá se to maličkost a pak se můžeš posouvat dál – získáš sebevědomí a a se svým časem pak můžeš nakládat podle svého uvážení. Nebudeš mít výčitky, žes někomu slíbil a nemohl či nestihl pomoci.

Bude to chtít možná trénink, nepůjde to hned, ale když už o tom přemýšlíš, jsi na dobré cestě :) Nauč se říkat NE tak, aby se to protistrany nedotklo, vysvětli své pohnutky, důvody, použij ne samotné NE, ale přidej NEZLOB SE, ALE DNES NE…PROMIŇ, mám iné plány… Nezlobte se, nemám zájem… A nedávej druhým příliš mnoho prostoru, aby stihli Tě všelijak přemlouvat, pokud máš tendence vyměknout. Jde taky o to, komu to NE říkáš. U cizích Ti to půjde líp :)

Jednoduše tak, že musíš CHTÍT.
Je to stejné, jako když ses užil plavat nebo jezdit na kole. Chtěls a ono to po čase šlo ! 😁
Zkušenost

Uvědom si, že někdy je lepší říct na rovinu NE, než říkat nevím či možná (působíš pak rozpačitě a nerozhodně) nebo dokonce „asi ano“ a pak to nesplnit. Okolí snáz přijme Tvé NE, než nerozhodnost či plané sliby.
Jinak jak na to Ti krásně napsaly manon a hanulka. Tak do toho, vyzkoušej si to nejdřív sám před zrcadlem, půjde to, uvidíš!

A ještě Ti napíšu krátký příběh: Taky jsem neuměla říkat NE. Pak jsem narazila na mladou maminku, seznámily jsme se v porodnici. Scházely jsme se, naše děti rostly spolu, mohly jsme se radit, srovnávat, bylo to fajn. Asi rok a půl. Pak poznala, že jsem měkká a nic jí neodmítnu. Když chtěla občas pohlídat, fajn, taky jsem jí o to sem tam řekla. Pak mne požádala, zda bych jí napekla na Vánoce. No, napekla jsem jí, protože jsem to nedokázala odmítnout. Dva měsíce po Vánocích renovovali podlahy v bytě a ona mne požádala, zda by mohla po dobu rekonstrukce bydlet pár dnů u mne. Souhlasila jsem. Nastěhovala se nejen s dcerkou, ale i s manželem, psem – a ten pes měl tři štěňata! Bydlela u mne týden. Většinou seděla a vyšívala, já vařila, uklízela a dokonce i venčila jejího psa. Když se odstěhovali, oddychla jsem si. Uplynuly tři dny a ona mi volala, zda bych jí nepřijela umýt okna, že se bojí výšek! Tehdy můj pohár trpělivosti přetekl a já jí řekla, ať si na to zjedná firmu. Urazila se a bylo po kamarádství. Žádná škoda… ale mohla jsem tomu předejít. Kdybych jí už na záčátku řekla „Nezlob se, ale ne…“

Ne většinou neumí říkat lidé, kteří si sami moc nevěří a hodně se bojí samoty. A také berou odmítnutí jako výzvu ke sporu. Přitom sami jsou často odmítáni, ze zkušeností raději ani po nikom nic nepožadují, protože se sami odmítnutí bojí. Zapracuj na výběru známých. Nemusíš přece být s každým hned nejlepší kamarád jen pro to, že uděláš všechno, co po tobě druhý chce. Pravý kamarád jiného takhle nevyužívá. Také si nemysli, že tě budou lidé za to, že vždy říkáš Ano, obdivovat. Naopak. Kdekdo si zvykne a dovolí si na tebe. Z pozice „otroka“ a „sluhy“ se těžko vrací k rovnocennému vztahu. Když se ti opravdu nechce nebo to není nějak zvlášť důležité, přinuť se. Představ si, že jiná odpověď, než Ne (nemůžu, nepůjdu, nedám, nechci) v tu chvíli neexistuje. Jasně, ti vyděrači a vyčůránkové budou chvíli vyskakovat – ale brzy odpadnou, jenže ti druzí tě budou brát o poznání vážněji a jistě si získáš i respekt.

To, že nedokážeš říct „ne“, je většinou věc tvé vnitřní nevyrovnanosti a toho, jak si sám nevěříš. Všimni si těch sebevědomích lidí kolem tebe. Právě ti si umí prosadit svou, ač samí ví, že například nemají pravdu. Je to věc tvé sebeúcty a sebevědomí.

Ze začátku bych si začala věřit…
A pak… Už to půjde samo! Věř mi!
Neboj se, že všem budeš připadat jako namachrovaný snob nebo něco tak. Právě že ne! Stůj si za svým a budeš Ok. A nemusíš mít ani výčitky svědomí. Vždy každému vysvětli, proč říkáš ne. A ke konci dodej, že je to samozřejmě jen tvůj názor. Nikdo ti nemůže nedávat za to, že máš svůj názor. Věř mi, časem to půjde :)…

je to o sebevedomi.. sebevedomi lidi te poslou doprdele ani nemrknes.. takze zacni pracovat na sebevedomi a umet rict ne pride samo

Měla jsem stejný problém jde o to sebezapření první je nejhorší pak už to jde