Avatar uživatele
Justin1

Jak řešíte to, když vám věci přerůstají přes hlavu?

Co když už přestáváte mít sílu je dál řešit, ale řešit je stejně musíte, protože se nedají odložit, zhoršovaly by se a není nikdo, kdo by měl kapacitu a schopnost pomáhat?

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? paul1, da ny, aliendrone před 1027 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Drap

Snažím se, nic nenechávat přerůst.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
aliendrone

No v tom to vězí, nenechat si to přerůst přes hlavu a za každou cenu vydržet „až na konečnou“. K tomu, abys to zmáknul je ovšem něco potřeba. Především vůle (s tou si ale vystačí jen ti extrémně namakaní borci), no a my slabší kusy k ní používáme „úlevné prostředky“ – např. kofein, hlasité vulgární nadávky apod.

Hlavní je se tomu nepoddat, což v mládí je easy, ale s postupujícím věkem ti čím dál častěji hlodá v hlavě zrádná myšlenka: „Má to vůbec cenu, nebude lepší se na to vykašlat?“ :(

Jde o to, že s věkem si více uvědomuješ „pomíjivost“, díky zkušenostem vidíš „více dopředu“ (dokážeš odhadnout následky) a obecně tak nějak rezignuješ, zpomalíš, ztrácíš ten „tah na bránu“.

Na druhou stranu s věkem ti „narůstá trpělivost“ (zvláště v mládí extrémně nedostatkové zboží, pokud ji máš VŮBEC), takže tím vynahrazuješ (spolu se „silou zvyku“) úbytek toho „hladu vyhrát“, no.:)

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Ametyst

Mně vždycky pomohla změna prostředí nebo nějaká jiná radikální změna, jako např. výpověď z práce. Potom si uvědomím, že ono se to nezblázní a počká. To je podobné jako neustálý uspěchaný životní styl, bez auta nepředstavitelný. Potom najednou auto musí do servisu- a člověk jde pěšky, zjišťuje, že už kvetou stromy, dýchá čerstvý vzduch, a opravdu se nic nezblázní.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
GM

Věci řeším postupně, tak, aby mi přes hlavu nepřerostly.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
da ny

To, na co stačím (je v mých silách (možnostech, schopnostech), řeším hned, včas. Tedy tak, aby mi nic nepřerostlo přes hlavu. Naučila jsem se říkat „ne“, i nejbližší rodině, též v zaměstnání.
Člověku se většinou děje to, co sám připustí a kam to nechá dojít.
Nepíšete nic konkrétního, pak je dobrá rada drahá.
Vždy je někdo, něco, kde mohou pomoci. Např. 24 h péči o nemohoucího/psychi­atrického pacienta, nemůže zvládnout jedinec (mnohdy ani malá rodina). Člověk musí znát práh svých možností.
Nesmí dopustit, aby došlo k sebezničení. Ženy toho „vydrž/unesou“, obvykle více. Je dobré, když si člověk najde způsob, jak načerpat energii, kromě dostatečného spánku. Někdy je třeba slevit. Z pudu sebezáchovy změnit i zaměstnání. Znám bývalého ředitele banky, který pracuje v lese. Bankovní úřednici, která v Německu zdobí perníčky. Ing. ekonomie, která dělá pedikúru a masáže. Jsou spokojení, šťastní. Ing. strojař, šel dělat truhláře, časem založil svou firmu. Myslete „zdravě“, hlavně/také na sebe. Na odpočinek, záliby

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Rilika25

Příspěvek smazán administrátorem.

Nový příspěvek