rynek878
Všichni musíme poznat svou vlastní cenu. Pokud věčně jen čekáme, až to udělají ostatní - a ti to neudělají......čeká nás nepřetržité zklamání.
Ve vztahu můžete druhého doplňovat jen v případě, že jste celistvá osobnost. Jinak každý váš vztah vyzní do prázdna.
Lidé, kteří se těší z přínosných a vyrovnaných vztahů, jsou duševně vyvážení. Nemusejí běhat světem v zoufalé honbě za někým, kdo by "vyplnil tu díru". Znají svou vlastní cenu.
Cesta poznání... Važte si toho, kým jste. Nepotřebujete souhlas ostatních. Nemusíte mít vědomosti ani promyšlený filozofický koncept. Máte právo být sami sebou a vyjádřit svou božskou podstatu tím, že žijete a že milujete sebe i ostatní.
Jděte za svými sny....
link:dobrá kniha
Terryle
Tím, že si v duchu "připočtete bod", když...
- se vám něco povede a jste spokojení
- vaši práci někdo ocení
- se vám povede někde uklidnit situaci, případně zkrotit problémistu, zastat se "oběti" atd
- že vaši přátelé vyhledávají vaši společnost (a ne proto, abyste za ně zaplatil nebo jim byl jinak materiálně užitečný :)
- že se vám někdo svěří s problémem, o kterém jinému neřekl
- že mu ten problém pomůžete vyřešit nebo mu aspoň pomůžete, aby se jím netrápil víc, než je nutné
- že jste spokojený, šťastný a přitom vás nekouše svědomí, protože by vaše štěstí bylo na úkor někoho jiného
Toť jen pár prvních věcí, které mě hned napadly. Kladete zajímavé otázky k zamyšlení, poa.li. Dík za ně!
dudu
Pokud řeším krok, který by mně sice přinesl obrovské osobní výhody, avšak za cenu překročení etických a morálních mantinelů a přesto se dokáži rozhodnout, že do toho prostě nejdu - u toho nemusím být?