Jak poznám, jestli je „důvěryhodný zdroj“ opravdu důvěryhodný zdroj, anebo je to jenom „zdroj hledící si svých zájmů“?

To je těžká věc. Neexistuje moc zdrojů, o kterých můžeme prohlásit bez obav, že je důvěryhodný. Buď to víme ze zkušenosti, že třeba ČTK nebo agentura Reuters skutečně poskytuje ověřené zprávy, nebo to nevíme. Pak je ještě jedna malá možnost, že dotyčná zpráva je v rozporu s vlastní zkušeností nebo zážitkem. Můžeme si taky porovnávat různé zdroje a pokud budou všechny tvrdit totéž, tak je to zřejmě pravda. Pokud budou protichůdné, tak jedna z nich lže, nebo má chybné informace. Nic víc mě nenapadá.

Těžká otázka. Myslím si, že důvěryhodné informace jsou ty, u nichž je uvedený autor, důvod a zdroj, odkud autor čerpal, pokud nejde o jeho osobní názor. Ten se může lišit.

Proto sama někdy uvádím víc variant, které informace potvrzují, nebo vyvracejí. Pak by měl pomoct selský rozum, která informace je pravděpodobnější. Pemýšlet, zda sdělení, které se liší od rozdílné informace, může platit.

U odborných dotazů by se měl uvádět odkaz ze zdrojů, které se týkají dotazu – třeba stránky z historie, jazyka, biologie , knihovny., učebnioce.

Ne vždy považuji za důvěryhodnou Wikipedii, také je třeba se podívat na původní zdroj.
.
Pokud o problému vím málo, tak je vhodné uvést, že se domnívám, myslím si, souhlasím atd. I u novinářů nejde vždy o subjektivní pohled, ale neobjektivní, který se liší od objektivního.

U neautorizovaných odkazů není jasné, zda autor předkládá své vlastní informace, nebo jsou převzaté.

Snad jsou pravdivými zdroje firemní stránky, ty mají snad poskytovat správné údaje.

Také považuji za důležitý konakt na stránce kvůli případnému ověření.

Rovněž anglické stránky považuji za věrohodnější, i když jde o problém s jazykem.

Ale bohužel, i občas se stane, že člověk míní, pánbůh mění.

Upravil/a: annas

Těžko říct, jak „poznat“ důvěryhodnost zdroje.
(Já si informace ověřuji z různých míst/zdrojů.)

Zatímco někdo považuje ČT za důvěryhodný zdroj, já jsem
na vážkách, jestli lze zdroj, který účelově některé informace
zamlčuje (nezveřejňuje) považovat za důvěryhodný.
___

Abychom to neměli tak snadné: I důvěryhodný zdroj (ČT) se
může zachovat nedůvěryhodně (třeba něco zamlčí) a naopak
nedůvěryhodný zdroj může uvést pravdivou informaci.

Blesk → bulvár, ve kterém jsem asi třikrát narazila na zajímavé
téma, o kterém nikdo jiný nepsal… Měla bych jej kvůli tomu začít
považovat za důvěryhodný? Asi ne, že?

Problematická Wikipedie, do které může přispívat kdokoliv:
Všechny články, které jsem v ní četla, byly v pořádku, což jsem si
mohla ověřit nejen z odkazů přímo pod těmi články, ale i v jiných
zdrojích. Ale z povahy věci (kdokoliv tam může napsat cokoliv) ji
nelze považovat za obecně důvěryhodný zdroj.

Problematické pro mne jsou i některé etymologické slovníky, přestože
jsou obecně považovány za důvěryhodné. Obdobně paní Moldanová,
u níž se s „problematickými“ tvrzeními (podle mých informací a zdrojů
nepravdivými informacemi) setkávám častěji.
(Je mi ale jasné, že její „monopol“ je bohužel neprůstřelný.)
__

ČTK, Reuters i další agentury (asi) lze považovat za obecně
důvěryhodné, přestože se i jim stalo, že převzaly neověřenou
informaci.
Těch výjimek je tak málo, že mou důvěru výrazněji neovlivnily.
(Jen si občas některou informaci radši ověřím i jinde.)

____

Poopravím výrok Hapiky:
Obecně platí, že máme tendenci za důvěryhodný zdroj považovat
zdroj, který prezentuje to, co se shoduje s našimi názory.

Obecně platí, že ty pravdivé či důvěrihodné se shodují s našimi názory, a naší představou.

Zdrojem je v tomto případě ten politik, ne ČT.

… jestliže zdroj pomlouvá a kritizuje sám sebe, těžko budu brát jeho podpásovky za účelové …
… je pravda, že každý hájí své zájmy, není proto problém si zjistit, čí zájmy hájím: http://www.tax­parency.eu/cz/struc­tures/#TI6_Mla­daFronta (Rozkryté vlastnické struktury a skuteční majitelé hlavních provozovatelů médií v ČR) … jinak já věřím jen sám sobě …

Mnohdy (ale zdaleka ne vždy) lze důvěryhodný zdroj odhadnout podle stylu poskytování nejrůznějších informací, jestli se k tématům vrací, jestli na základě nových zjištění přehodnucuje informace původní, celé je to spíše dlouhodobá záležitost. Je to totiž přesně stejné, ak už samo slovo napovídá, jako s důvěrou. Těško se získává, velmi snadno ztrácí a ještě hůře se obnovuje.