Jak mužu vědět že historie byla stuktečně taková jak nám ji vyprávěli na školách?

Odpoveď byla označena jako užitečná

no lhali v něčem, já jsem věřila jen babičce a dědovi a co je napsaný, tak si taky sama přibarvím nebo raději nečtu, dívám se jen na dokumenty a to černobílý z tý doby zachovaný a hotovo :)

Vědět nemůžeš. Na školách se vyučují dějiny podle toho, jaká je současná oficiální verze. Hlavně se to projevuje v té novodobé historiii.Pokud chceš vědět víc, musíš se ptát pamětníků, popřípadě studovat sám a zjišťovat další informace od lidí, kteří se v historii vyznají.

Nemůžeš.Ale ta devítiletá školní legrace i za ty „bláboly“ stejně stála. A čím víc nám jich do hlavy „nabouchali“,tím méně místa zbylo na vymýšlení ptákovin. I tak jich bylo dost. 🙂

Všechnu historickou pravdu se opravdu nikdy nedozvíme a nemáme možnost cestovat časem, abychom zjistili jak se historie odehrála doopravdy.

to je výhoda nás starších, niečo si pamätáme. (to mi pripomína Kleopatra denne).

Inak:

„Cítim, že sa stávam bohom“.

Znalost historie je velmi důležitá pro pochopení současnosti a pro to, co s ní. Pocit sounáležitosti s předky vede k odpovědnosti k potomkům. A ještě jedno moudro: Kdo nezná minulost, je odsouzen k tomu, aby ji prodělal znovu a opakoval chyby. Jen si všimněte, jak se společenský vývoj opět blíží k situaci, z jakých vypukaly revoluce.
Historie je ovšem jen naše představa o tom, co bylo. Tak jako paměť člověka s věkem a vzdalováním zažitých událostí selhává, tak i paměť lidstva trpí podobnými jevy. Na druhou stranu, odstup může umožnit lépe pochopit některé procesy, jež přímým účastníkům zůstavají skryté.
Tato představa o minulosti je založena na studiu jak dobových dokumentů, na existenci dobových předmětů a architektury či archeologických nálezů. Jejich výklad je ovšem ovlivněn podmínkami doby, kdy určitá dějepisná kniha vzniká. Na tom, co se považuje za pravý doklad a co za podvrh nebo pozdější překroucení. Stačí se podívat, jak si například představoval středověký malíř antický Betlém. Zobrazil ho jako středověké město, tak jak viděl města své doby, a římského legionáře jako středověkého rytíře. I my si, na základě dokumentů z různých dob, z hlíny vyhrabaných artefaktů a datovacích metod (např. založených na momentálních znalostech o poločasu rozpadu izotopů), vytváříme svou vizi minulosti. Navíc mnohá dějepisná pojednání bývají sepsána na zakázku, s nějaký postranním aktuálním záměrem – dějiny píší vítězové. Máte štěstí, že se můžete s dějinami seznamovat z více zdrojů. V dobách, kdy o minulosti rozhodovala církev nebo KSČ, bylo těžší najít „jiné“ zdroje.
To, co se učíte ve škole berte jako jakousi základní strukturu historie, podle níž se lze v minulosti alespoň v základě orientovat – Co bylo dřív a co později a co jak dlouho trvalo. Vlastní názor na různé události a období si uděláte sám vlastním studiem, pokud možno z různých zdrojů. Např. od historiků katolických, protestantských, obrozeneckých, marxistických, stalinistických, pocházejících z různých dob a národů ateistických, levicově či pravicově orientovaných apod. Je dobré něco vědět o myšlení toho, jehož knihu čteme. Máte pravdu: nikdo z nás u zavraždění Caesara nebyl a ti, kteří o tom někdy později psali, se mohli mýlit nebo podlehnout nutnosti zalíbit se čtenářům.
Na závěr jen tolik: znalost historie by neměla spočívat ani tak ve znalosti nějakých „kvízových“ citátů jako „Noli tangere circulos meos“ nebo chrlení letopočtů bitev u toho či onoho, jako spíš v tom, utvořit si představu o tom, jak lidé v různých dobách žili, jak se vyvýjelo umění, technika, přírodovědné znalosti, společenské poměry, mocenské systémy, filosofie a světonázorové představy atd. prostě, jak se vyvýjelo myšlení.

Myslím, že tý historie v hlavně moc nemáš, když se ptáš stále na takový ptákoviny – takže tě nemusí mrzet zda to tak bylo či nebylo .

Pokud to bylo v televizi,tak je to pravda!;-)

Bolaku, vy chlape bídná, jak to napsala hanulka11, bez použit pejorativních výrazů snad ani nelze lépe vyjádřit.