Jak konkrétně a kdy měl prezident Pavel poškodit zájmy ČR?

Ono stačí i to, že jde proti vládě (odlišné prezentace financování NATO.
https://www.no­vinky.cz/clanek/do­maci-lichtenstejni-chteji-obejit-benesovy-dekrety-prezident-pavel-jim-pomaha-40449851
https://zpravy­.aktualne.cz/do­maci/kdo-je-proti-benesovym-dekretum-kritika-prichazi-z-necekane-strany-jde-o-majetek/r~aaa29a50d1436b­ac22679cc3675dbff7/
https://www.i­rozhlas.cz/zpra­vy-domov/politolog-benesovy-dekrety-tlacitko-ktere-spousti-radikalizaci-kdo-se-chtel_2605301­258_bva
https://www.stre­am.cz/udalosti-ludka-stanka/petr-pavel-vytocil-politiky-kvuli-benesovym-dekretum-zato-ma-podporu-slecen-z-filmu-pro-dospele-64717879
A v cizině slibuje a sjednává „obchody“, které nejsou v jeho kompetenci (a v rozporu s vládou ČR, která, na rozdíl od něj, nese zodpovědnost).
Řeší vše přes mediální drbny. Ty jeho/jejich žabomyší války by národ slýchat nemusel. Rozděluje společnost…
Muniční iniciativa v rozporu se zájmem vlády a ČR (voličů).
Najde se toho i víc… 😉
A k tomu svědectví P. Pitharta
Tajný plán Václava Havla: Sudetským Němcům nabídl vrácení chalup a občanství
https://medium­.seznam.cz/cla­nek/premysl-strazny-tajny-plan-vaclava-havla-sudetskym-nemcum-nabidl-vraceni-chalup-a-obcanstvi-277932
Klaus: Ústavní žalobou by Pavel udělal velkou chybu. Vládě rozumím, ale Česko teď trpí
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=VWF8DaHczgg

Upravil/a: quentos

Je to bývalý komunistický rozvědčík, onehdy spolupracující s tajnou bezpečností. Povely a rozkazy pro svou kolaborantskou činnost dostával (výhradně) z Moskvy.

Co, to ti nestačí?

Pětadváca, po 50 a prvé: Nemanipuluj skrze tento serverek národem, ano? Zájmy současné vlády samozřejmě JSOU zájmy celé naší země (viz tvá uboze propagandistická část příspěvku v závorce, dokonce s výstrahou v jejím úvodu 🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️).

Nic jsem nezaznamenal.

• Pepa25 se zde zeptal: Jak konkrétně a kdy měl prezident Pavel poškodit zájmy ČR?

Nyní, po summitu NATO v Ankaře, je možno odpověď shrnout takto:
Prezident porušil Ústavu tím, že nekonal co mu Ústava nařizuje a zůstal nečinný. Přímým důsledkem jeho zanedbání povinností pak byla ostuda při reprezentaci ČR v Ankaře.

Podle článku 63 Ústavy ČR platí, že prezident zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Rozhodnutí o zastupování státu na summitu NATO tedy bylo plně v pravomoci prezidenta.

• Prezident měl (v dostatečném předstihu) sdělit zda bude stát navenek zastupovat osobně a bude tedy vedoucím české delegace.
• Případně mohl zastupováním státu na summitu NATO pověřit jinou osobu (např. předsedu vlády, ministra obrany či někoho dalšího).
• Povinností prezidenta bylo předložit svůj návrh (v dostatečném předstihu) předsedovi vlády ke spolupodpisu (kontrasignaci) podle článku 63 odst. 3 Ústavy.

Prezident však zůstal nečinný a neučinil nic z toho, co mu ukládá Ústava. Dostal se pro svou pasivitu do časové tísně a vlastní vinou se ocitl v nedůstojném podřízeném postavení, když u předsedy vlády marně škemral, aby jej vzali do Ankary s sebou.

V časové tísni (kterou si sám způsobil) se pak prezident pokusil vyřešit své pochybení naprosto nesystematicky – podáním kompetenční žaloby s žádostí o vydání předběžného opatření. Z toho – a z neochoty premiéra – pak povstala ostudná dvojkolejnost vystupování české reprezentace na summitu NATO.

Kompetenční žaloba ovšem nebyla na místě (a doufám, že ústavní soud ji zamítne pro nedostatek právní legitimace žalovaného). Rozdělení kompetencí podle Ústavy je totiž jednoznačné:

• Prezident rozhoduje o tom jak bude zastupovat stát navenek, a k tomuto rozhodování patří i rozhodnutí o složení české delegace a o osobě, která bude stát v jejím čele.
• Pezident je povinen předložit své rozhodnutí předsedovi vlády ke spolupodpisu, a to v dostatečném předstihu.
• Případné námitky předsedy vlády by měly být odstraněny dohodou obou stran – prezidenta a premiéra. Ústava mlčky předpokládá, že oba ústavní činitelé se chtějí v zájmu České republiky dohodnout.
• Výsledkem by měla být dohoda, podepsaná oběma Ústavními činiteli – prezidentem i premiérem. Podle ní se pak mělo postupovat.

Odmítne-li předseda vlády spolupodepsat rozhodnutí prezidenta, je samozřejmě možné aby prezident podal žalobu, ovšem nikoliv kompetenční u ústavního soudu!!! Na místě by bylala jedině žaloba na nečinnost.

V tomto případě ovšem nečinnou osobou nebyl premiér. Nečinným byl sám prezident. A zůstal nečinný do poslední chvíle: nepředložil žádné své rozhodnutí premiérovi ke spolupodpisu. Druhotně pak došlo k tomu, že vláda začala (v časové tísni) sama konat a naplánovala účast na summitu NATO bez prezidenta. Očividně šlo o porušení Ústavy, ale to byl jen druhotný důsledek prezidentovy nečinnosti.

Upravil/a: Ladislav.L